Drama se odehrává během tří hodin jednoho listopadového nedělního odpoledne. Začíná mší faráře Tomase Ericssona. Ten si uvědomuje tragicky nízký počet farníků. Farářovu pozornost si žádají zejména učitelka Märta, která je do Tomase zamilovaná a také rybář Jonas, jenž trpí fobií z atomových bomb. Tomas jim ovšem nedokáže poskytnout útěchu, neboť od smrti své ženy bojuje především s vlastními démony.(oficiální text distributora)

Tématem Tváře je klasická disputace nad tím, nakolik je rozum schopen zvítězit nad iracionalitou a naopak. Do městečka přijíždí nevídaná pouťová atrakce v podobě Voglerova magnetického divadla. Skupinka komediantů podobně jako titulní hrdina v Kabinetu dr. Caligariho (Das Kabinett des Dr. Caligari, 1921) musí však nejdříve žádat o povolení u městského konzula. Ten souhlasí, ovšem na popud lékařského rady Vergera musí skupina dokázat, že nejde o šarlatánství. Konzul s radou uzavírají sázku a centrem děje se stává mystický souboj dvou entit: magie v podání záhadného Voglera a rozumu ve ztělesnění Vergeruse. Právě on touží za každou cenu rozbít auru mystického zázraku a hypnotismu, které kolem sebe Vogler šíří. (Letní filmová škola)

Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou.

Na podzim roku 1981 se na stěně ústředí komunistické strany v rumunském Botoșani objeví křídou napsaný slogan „Je nám zle z čekání v nekonečných frontách“. Tajná policie je v šoku, někdo se odvážil veřejně odsoudit nedostatek potravin, který za vi vlády existoval. Brzy se objeví další graffiti volajících po svobodě, právech zaměstnanců a přijatelných životních podmínkách. Tajná policie už je ale na stopě odvážného mladíka.

Member of a neo-Nazi gang, her day job is to take care of four crazy old people that all are just waiting to die. Her life becomes a journey into a burlesque fairytale, where the rules of the game are created by Mette herself. Mette is indifferent about her way of life, until she one night assaults a man, kicking him senseless. Waking up the day after, she realizes that something is wrong.

Otevřeně politický, nikoli však ideologický snímek, situovaný do 70. let, se vrací k přítomnosti americké armády na korejském poloostrově. Z několika dějových linií se postupně splétají osudy obyvatel vesnice, která leží poblíž vojenské základny. Ambiciózní šíře vyprávění přitom nijak neotupuje ostří jednotlivých obrazů, mezi nimiž dominují motivy nemocného oka a podobnosti lidské a psí existence. Do popředí vystupují výrazné ženské postavy a jejich tužby: matka míšence Chang-kuka stále touží po odjezdu za svým bývalým americkým milencem, zatímco Eun-ok, která nevidí na pravé oko, nezbývá než věřit v úspěch blížící se operace. Chang-kuk, jímž vesničané pro jeho původ pohrdají se dostává do konfliktu s jiným vyděděncem - vysloužilým vojákem a prodavačem psího masa. Oba muži nakonec zaplatí svůj střet životem a také zprvu něžný vztah Eun-on s mladým Američanem, jenž zaplatí její operaci, bere nečekaný obrat.

Pretentious critic Cornelius is writing a biography on a famous cellist and to do some research he stays in the critic's house for a few days. He doesn't manage to get an interview with the man, but by talking to all the women who live with him, he comes to learn a lot about the musician's private life none the less. Cornelius then decides to use this information to blackmail the cellist into performing a composition that he, Cornelius, has written.

Karin, trpící několika psychickými poruchami, se právě vrátila z léčebny ke své rodině. Tu tvoří otec David - spisovatel stále na cestách, manžel Martin - lékař bez schopnosti pomoci Karin s léčbou, bratr Minus - osamělý hoch s vlastními problémy. Téma odcizení, hledání lásky a víry tentokrát Bergman zasadil na komorní scénu ostrova, jejž bičuje příboj. Nelze z něj uniknout a nelze čekat změnu. Bez pomoci nejbližších se Karinin stav zhoršuje až za hranici možného návratu.(oficiální text distributora)

In a quiet little French town, two detectives are tasked with investigating the brutal rape and murder of a preteen girl.

San Francisco businessman Harry Graham and his wife and business partner, Eve, are in the process of adopting a child. When private investigator Mr. Jordan uncovers the fact that Graham has another wife, Phyllis, and a small child in Los Angeles, he confesses everything.

Ďábel má v oku oční důlek, který mu způsobila čistota farářovy dcery. Aby se ho zbavil, pošle z pekla Dona Juana, aby svedl dvacetiletou Britt-Marii a připravil ji o panenství a víru v lásku. Ta mu však dokáže odolat a vše se ještě zvrtne, když se do ní Don Juan zamiluje. Skutečnost, že nyní poprvé pociťuje lásku, ho pro ni činí ještě méně přitažlivým a Don Juan se vrací do pekla.

Ve svém raném filmu Bergman pokračuje v soustředěném zkoumání citových vztahů, tentokrát nezralé lásky sotva dospělých mladých lidí ze sociálně nižší vrstvy na předměstí Stockholmu. Temperamentní přidrzlá Monika okouzlí a svede plachého, nesmělého Harryho a podniknou spolu romantický únik lodí z města na ostrov. Rajské opojení brzy pomine a dvojice, zbavena iluzorních snů, je vržena zpět do tvrdé reality.

Three students get caught in the struggle between a good vampire and his evil brother in the Transylvanian mountains.

V prvním filmu ostrovní trilogie (HODINA VLKŮ, HANBA, NÁRUŽIVOST), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního…

Manželství Petera a Katariny je v troskách. Jako mnozí, kteří se navzájem odcizili, nedokáže ani tento pár komunikovat standardním způsobem. Frustrace a neschopnost uspořádat vlastní emoce přivede Petera až na okraj propasti a v nevěstinci pak neudržitelný duševní přetlak exploduje v brutální zločin. Následující policejní vyšetřování je analýzou soukromého života pachatele a jeho psychopatologických stavů.

Kostýmní komedie, pod jejímž fraškovitým povrchem prosvítá hlubší filosofický kontext, má odlehčenou zápletku - milostné hrátky v podání několika mileneckých dvojic, do jejichž sladké rozvernosti proniká místy hořká ironie. Není bez zajímavosti, že v době vzniku filmu prožíval režisér těžké životní období ('Když jsem jedinkrát v životě málem spáchal sebevraždu, natočil jsem Úsměvy letní noci'). Neodolatelná komedie s břitkými dialogy je důkazem, že ani Bergman nemusí být stále jen vážný.

Muške je jen čtrnáct let, ale život se s ní nemazlí. Ve škole se jí posmívají pro její otrhaný zevnějšek a samotářství. Doma není daleko k lahvičce a tak musí snášet další ústrky. Poznala jen ponížení a tak sama čelí drsnému okolí se vzdorem a tichou nenávistí. U umírající matky, jejíž třetí porod vzal poslední životní síly, nachází jen málo něhy a opory. Otec se staším bratrem se živí černým obchodem s alkoholem, ale v rodině je stejně příliš mnoho hladových krků. Venkovci jen nepřesvědčivě skrývají svůj odpor k Mušce za maskou křesťanského soucitu. Během jedné deštivé noci Muška potká místního pytláka Arséna. Ve světě bez lásky však ani jediný lidský kontakt, který Muška navázala, nemůže přinést něhu a pochopení.

Fed up with the hectic, senseless world he lives in, Teddy decides to settle down alone in Siberia, in the midst of winter, in a hut by the shore of Lake Baikal. After an initial period of elation in front of the splendor and magic of unspoiled nature, Teddy soon finds himself confronted with the less glossy side of things : solitude, extreme cold, the necessity to find food, danger... One night Teddy gets lost in a blizzard and would be doomed to a certain death, were it not for Aleksei, a Russian convict living hidden away in the forest nearby, who rescues him in extremis. Friendship soon blossoms between the two men...

Neutěšený, meditativní obraz lidské samoty tváří v tvář smrti. Děj snímku se odehrává koncem 19. století. Dvě zámožné sestry (Ingrid Thulinová a Liv Ullmannová) přijíždějí na rodinný statek, aby se svou smrtelně nemocnou setrou (Harriet Anderssonová) strávili poslední dny jejího života. Zatímco obě ženy, poznamenány manželstvím a egoismem, nejsou vůči umírající schopny vyvinout citový vztah, nesobecká služebná (Kari Sylwanová), která ji ošetřuje, pečuje o každou její potřebu a poskytuje jí čistou, bezmeznou lásku. Kruté a zároveň utěšující Šepoty a výkřiky odhalují složitou krajinu lidského utrpení, žalu a soucitu, kterou svým neobyčejným výkonem oživují Bergmanovi osvědčení herci. Film získal mnoho zahraničních poct, nejvyšší ocenění Švédského filmového ústavu za rok 1973, dále Oscara za kameru (S. Nykvist) a Cenu Nejvyšší technické komise na MFF v Cannes 1973.

V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol.