Čtrnáctiletý Lorenzo nemá rád lidi. Tím pádem ani školu a vlastně celou řadu dalších věcí, která přináší sociální kontakty. Jeho matka se rozhodne léčit ho u psychoterapeuta a je nadšena, že je léčba úspěšná, když se Lorenzo dobrovolně rozhodne jet na školní lyžařský výcvik. Chlapec ale místo cesty do hor uteče z autobusu a schová se ve sklepním bytě, ve kterém se ukrývá i jeho starší, na heroinu závislá nevlastní sestra Olivia. Během následujících dní se mezi sourozenci vyvíjí velice zvláštní vztah, který není ani čistě milenecký, sourozenecký, nebo přátelský, ale oběma fatálně zasáhne do života.

Po uvedení na filmovém festivalu v New Yorku v roce 1972 způsobilo "Poslední tango v Paříži" Bernarda Bertolucciho velký mezinárodní rozruch. Navzdory krajně kontroverznímu pojetí sexuality byl tento film přivítán jak kritiky, tak publikem na celém světě. Je to jedno z mála uměleckých děl, které oslovily i řadového diváka. Tvůrci se zaměřili na zvrácené zneužívání jednoho člověka druhým a zabývají se též tématem smrti, sexu a kultury. "Poslední tango v Paříži" odhaluje lidskou přirozenost, jako žádný film předtím.

Rebecca se vrací do domu svého dědečka a při té příležitosti se setká se svou dětskou láskou – Thomasem. Znovu mezi nimi vzplanou vřelé city a Thomas okamžitě opustí svou přítelkyni Rose a vrhá se do náruče své životní lásky. Jenže zanedlouho na to Thomas umírá při autonehodě. Zdevastovaná Rebecca přemýšlí o sebevraždě, potom ale najde útěchu v nápadu, že by svého drahého zesnulého mohla zkusit naklonovat. Společnost tuto metodu sice ještě plně neakceptuje, ale Rebecca se přesto rozhodne Thomase přivést zpět k životu a porodit jeho klona. A tak žije v dědečkově domě téměř na samotě a vychovává Thomase, jenž vyrůstá v přesvědčení, že jeho otec zemřel při autonehodě. Rebecca se o klonování nikdy nezmínila. Ti dva spolu vedou vcelku normální život, jenže pak se o tom všem dozví Rose…

Mladá Američanka Lucy přijíždí do Toskánska, aby tu ve vile rodinných přátel strávila pár týdnů bezstarostné dovolené. Tak alespoň její příjezd vnímá pestrá bohémská společnost, která na osamělé venkovské usedlosti irského sochaře Iana a jeho manželky Diany tráví letní dny. Lucyin cíl je však poněkud jiný. Věří, že v tomto nádherném koutě přírody dokáže odhalit tajemství minulosti své matky, která tu kdysi prožila krátké milostné vzplanutí, a že tu najde svého pravého otce. A ještě jedno tajné přání sem Lucy přivádí. Touha setkat se znovu se svou dětskou, leč zatím jedinou, velkou láskou…

Ve svých třech letech se stal císařem poloviny lidstva. Byl to poslední čínský císař. Za pomoci svého skotského učitele (Peter O'Toole) poznal nutnost rychlých reforem ve své říši. Bylo už pozdě. V roce 1924 byl vyhnán z bran "Zakázaného města", pak přišla II.světová válka s Japonskou okupací a po ní rudý komunistický režim se svou kulturní revolucí. Na sklonku svého života si mohl koupit vstupenku do císařského paláce, aby mohl spatřit "Dračí trůn". Musel zaplatit za to, aby mohl vidět svou vlastní "židli". Jeden z nejslavnějších filmů všech dob.

Vášnivá a inteligentní romance francouzské studentky a mladého Američana, kteří se potkají v rychlíku z Budapeště do Vídně. Čeká je neobyčejných čtrnáct hodin strávených neplánovanou expedicí po Vídni...

Francis (Xavier Dolan) a Marie (Monia Chokri) jsou blízcí přátelé. Jednoho dne se u oběda seznámí s Nicolasem (Niels Schneider), venkovským mladíkem, který právě přijel do města. Jedna katastrofální schůzka následuje druhou. Ať už se odehrají ve skutečnosti nebo jen v představách, žádná nedopadne dobře a Francis i Marie jsou čím dál posedlejší předmětem jejich touhy. Čím víc oba zápolí o přízeň jejich nového kamaráda, tím hlubší trhliny dostává jejich kdysi neotřesitelné přátelství. Imaginární lásky, druhý film Xaviera Dolana je studií zamilovanosti. Sledujeme všechna stádia typického průběhu milostného příběhu, na začátku je seznámení, na konci slzy. Film odhaluje na pozadí jednoduché zápletky celou paletu fází lásky a jejího subjektivního vnímání – rozpoutané vášně, očekávání, smutek, ponížení a nakonec samota....

Otto Kellar a jeho žena Alma pracují jako správce a hospodyně v katolickém kostele v Quebeku. Otto je jednou přistižen při loupeži v domě, kde občas pracuje jako zahradník, a v panice zabije majitele. Jeho svědomí ho donutí se ze zločinu vyzpovídat otci Michaelu Loganovi, který se nedopatřením stane hlavním podezřelým. Zpovědní tajemství však nesmí být vyzrazeno, a tak Logana může zachránit pouze Ottovo znovu se vzpouzející černé svědomí...

Film začíná jako teenagerovská komedie o krásných holkách a klucích z L.A., ale vše se změní ve chíli, kdy se vedle do bytu nastěhuíi 3 mladí mormonštíi misionáři. Chris pracuje v restauraci a je gay. Je velmi povrchní, mladý a krásný a užívá si každý den života s někým jiným. A vznikne sázka, jestli jednoho z misionářů "dostane". Ale tu nastane háček: Chris se zamiluje do Aarona (jeden z misionářů) a snaží se změnit svůj styl života.

Příklon k existencialismu, pocitová platforma 60. let, hledání východisek - to jsou zdroje, z kterých vyvěrá příběh Ferdinanda, který přišel o práci a v bezútěšné situaci s pocitem zbytečnosti nachází útěchu ve vztahu k Marianne. Tento motiv je zakomponovaný do gangsterského podhoubí. Ferdinand se celou dobu domnívá, že Marianne je sestrou gangstera; rozčarování z poznání, že je jeho milenkou, zaplatí oba životem. Godardova svoboda vyjadřování vytváří osobitý styl díla, v kterém se slučuje subjektivizující proud s cinema-vérité a ústí do podoby pestré koláže. Svérázný, nekonvenční Belmondo využívá prostor na improvizaci, jeho projev osciluje mezi něžnými, humornými a vážnými polohami. Film je variací na známá godardovské témata: lásku, která přináší smrt, hledání svobody, problém jazyka a komunikace, romantickou představu o možnosti návratu k přírodě a deziluzi ze zklamání. O lhostejnosti, pocitu marnosti a cynismu moderní doby.

Rome, AD 303. Emperor Diocletian demotes his favourite, Sebastian, from captain of the palace guard to the rank of common soldier and banishes him to a remote coastal outpost where his fellow soldiers, weakened by their desires, turn to homosexual activities to satisfy their needs. Sebastian becomes the target of lust for the officer Severus, but repeatedly rejects the man's advances. Castigated for his Christian faith, he is tortured, humiliated and ultimately killed.

Shortbus sleduje osudy několika obyvatel New Yorku, kteří se potýkají se svými sexuálními a milostnými vztahy v undergroundovém klubu Shortbus, otevřeném pro lidi všech sexuálních orientací. Film ukazuje možné způsoby, jak najít odpovědi na stále se vracející otázky: jak milovat a být milován. Jak být šťastný...

Děj Pulp Fiction tvoří několik příběhů z losangeleského gangsterského prostředí, které se v několika scénách spojují a prolínají. Jejich společným prvkem jsou postavy Marsella Wallace, Vincenta Vegy a Miy Wallacové, což jsou jediné tři postavy, které se vyskytují ve všech povídkách. Příběhy jsou plné bizarních dějových zvratů, narážek na klasické béčkové filmy i postmoderních prvků.

Two couples in their thirties, heated discussions on the essentials of life unfolding between Madrid and the neighbouring countryside.

Zatímco Susan a Michael objevují nové a nepředvídatelně hluboké city, lidé na celém světě se začínají cítit divně, jako by něco ovlivňovalo jejich emoce. Je to proto, že jsou zamilovaní, nebo se svět citově rozpadá? Už jsme si zvykli na filmy o globálních katastrofách z americké produkce podle dějové dramaturgické šablony obvykle diktované právě původem těchto filmů. Toto je neamerický film, který k žánru přistupuje z jiného úhlu. Má dvě navzájem provázané dějové linie: první je milostný příběh mezi mladým šéfkuchařem a dívkou ze sousedství, která je epidemioložka; druhou je propuknutí záhadné nákazy v různých částech světa, která způsobuje, že postihnutí lidé ztrácí nejprve čich, poté chuť a nakonec i sluch.

V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii „Konformista“, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus.

Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců... Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná - počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly.

Sugestivní příběh dvou dospívajících dívek. Puberťačka Tracy sní o tom jak být cool. A má pro tuto svou představu i svůj ideál. Je jím ostřílená spolužačka Evie, dívka bez rodinného zázemí. Ta uvede Tracy do „velkého cool světa“, do světa nebezpečných nástrah a rychlých požitků, ve kterém hrají hlavní roli drogy a povrchní erotické zkušenosti. V citovém zmatku, plném neshod s rozvedenou matkou a konzumním otcem, který utíká od problémů, podléhá Tracy rafinovaným slibům zkušenější parťačky a pouští se na cestu nikam...

Americká noc (1972), film ve filmu a film o filmu, je Truffautovým vyznáním lásky k vlastnímu řemeslu. S lehkou ironií s příslovečným francouzským šarmem jsou tu vykresleny poněkud spletité vztahy mezi herci se štábem, evokovány příhody z filmařského zákulisí, postižena vzrušující atmosféra natáčení, posedlost lidí, propadlých kouzlu celuloidového pásku. Truffaut nepopírá, že raději než hotové filmy má proces jejich vzniku, vytváření umělého světa. Ukázal jsem natáčení v poněkud luxusnějších podmínkách než v jakých obvykle pracuji (mimo 451° Fahrenheita, který vznikl v londýnském studiu). Většinou natáčím v reálu, tady jsem ukázal práci ve studiu, chtěl jsem udělat kompromis mezi Evropou a Amerikou a jestliže to Američanům připadá jako skromné natáčení, tak pro Francouze je tomu naopak.

Harry a Sally si jsou při prvním střetnutí protivní. Sally rozčilují Harryho úvahy o sexu. Setkávají se náhodně po letech a postupem času se z nich stanou přátelé. Když se Sally rozejde se svým přítelem, musí ji Harry utěšovat, až se z nich stanou milenci proti jejich vůli