Proslulý režisér Alain Resnais (1922 - 2014) se zasloužil o nejdůležitější formální i obsahové výboje francouzské nové vlny, experimentoval se způsobem výpovědi. Už jeho dokumentární snímky, které natáčel v průběhu 40. a 50. let, vzbudily jak obdiv (motiv nacistických koncentračních táborů v Noci a mlze), tak cenzurní zákaz (domorodé africké umění ničené kolonialismem ve filmu Také sochy umírají). I čeští diváci mohli v průběhu následného desetiletí spatřit jeho první hrané filmy Hirošima, má láska, Loni v Marienbadu a Válka skončila, v nichž složitou vypravěčskou strukturu cílil jak k závažným společensko-politickým jevům, tak nejasnostem v lidském vnímání a paměti vůbec. Resnais si vždy dokázal uhájit tvůrčí nezávislost, i když dávno nevzbuzoval takovou pozornost, jak v dobách svých začátků. Rád obsazoval slavné herce, které představoval v nezvyklých rolích i výrazových polohách (Y. Montand, J. P. Belmondo, G. Depardieu).