Biografie Mohandase K.Gándhího, nenápadného právníka, ze kterého se stala díky jeho filozofii nenásilí a přímého protestu vůdčí duchovní osobnost Indie. Příběh Mahátmy Gándhího a jeho vzestupu z postu bojovného právníka v Jižní Africe až na pozici duchovního vůdce v Indii. Po svém návratu do Indie si Gándhí uvědomuje, že Britové udělali z Indů druhořadé občany. Dovede indický lid až k povstání proti Britům, přičemž zpočátku volí pouze formu nenásilných protestů Tento film popisuje život a dobu Mahátmy Gándhího, indického politického vůdce, kterému se podařilo osvobodit svou zemi od britské nadvlády za pomoci nenásilných prostředků a tím dát naději a inspiraci nadcházejícím generacím.

Milostné trable dvou policistů, kteří se vyrovnávají s tím, že j opustily jejich partnerky. Lehce načrtnuté příběhy slouží ke stylově čisté a působivé studii, stylizovaně zachycující všednodenní život. Film je složen ze dvou nezávislých příběhů o lidech z okraje společnosti nebo o lidech pro společnost zcela bezvýznamných, jako jsou pašeráci drog nebo prodavačka v bufetu. Vyprávějí o samotě uprostřed davu, o neschopnosti komunikace a nenaplněné lásce. Zároveň je snímek oslavou hektičnosti přelidněného Hongkongu, „města tisíce přistěhovalců“, jak se někdejší britské kolonii přezdívalo.

A wealthy Italian household is turned upside down when a handsome stranger arrives, seduces every family member and then disappears. Each has an epiphany of sorts, but none can figure out who the seductive visitor was or why he came.

Mrazivý thriller na pomezí hororu, v němž Roman Polanski vedle režie ztvárnil i hlavní roli. Je obvyklé, že když se člověk nastěhuje do nového bytu, necítí se ve své kůži. Pan Tellkovský zašel dál. Získal pocit, že se ho okolí pokouší dohnat k sebevraždě. A to je jen začátek...

Dělník u montážního pásu Lulù Massa (Gian Maria Volonté) je individualista pracující frenetickým tempem – pouze však do okamžiku, kdy mu úraz zcela změní pohled na smysl dosavadní existence. S obvyklou razancí a cynismem Petri zkoumá schopnost dělníků nahlédnout monotónnost pracovního procesu a vlastního bytí. Velká cena ex aequo v Cannes 1972. (49th KVIFF)

Čtrnáctiletá dívka Šizuku má sice zrovna napilno ve škole, protože výsledky závěrečných zkoušek už budou zohledňovány při přijímačkách na střední, ale nikterak nepolevuje ve svém hlavním koníčku, čtení. Jelikož její táta pracuje v knihovně, má navíc o pravidelný přísun čtiva postaráno. Poslední dobou si začala všímat, že na výpůjčních lístcích v knihách, které ji zajímají, se opakuje jméno Seidži Amasawa. Šizučina záliba ve čtení se také promítá do toho, že kamarádkám z hudebního kroužku překládá texty zahraničních písniček – zrovna pracuje na překladu slavné Take Me Home, Country Roads od Johna Denvera v podání Olivie Newton-John. Jednoho dne na cestě do knihovny Šizuku potká podivného kocoura a když se za ním vydá spletitými uličkami, objeví malý zapadlý antikvariát, který se pro ni stane místem okouzlení i inspirace a velké lásky.

Řada volně spojených příběhů a epizod popisujících mravní rozklad vyšších společenských kruhů kapitalistické Itálie. Ústřední postavou filmu je novinář Marcello, člověk v podstatě vážný a seriózní, který však při své práci poznal sladký život vyšší společnosti a podlehl mu. Stává se hrdinou erotických skandálů, divokých večírků ve vilách a zámcích, zvrhajících se v pitky a orgie, prohýřených nocí, po nichž přichází kalné ráno, odhalující rub tohoto života. Dva lidé by mu mohli pomoci v jeho současné duševní krizi: filozofující spisovatel Steiner a mladičká dívenka Paola.

Bruno vede spolek pro autistické děti a dospívající, jejichž případy jsou tak komplikované, že je všude jinde odmítli. Jeho nejlepší přítel Malik učí mladistvé ze sociálně slabých rodin, jak se o tyto děti starat. Přes 20 let žijí Bruno a Malik ve světě lidí, s nimiž si společnost neví rady. Přesto je neopouští optimismus a smysl pro humor.

Úředník Watanabe se dozví, že trpí rakovinou a že mu zbývá jen několik málo měsíců života. Otřesen touto zprávou, pokouší se na vše zapomenout a rozptýlit se pitím alkoholu a návštěvami ve striptýzových barech, zkrátka dohnat všechny požitky, které dosud neznal, neboť plynuly kdesi mimo něho. Když nic z toho nezabírá, hledá útočiště v práci: se vší energií se zasazuje u úřadu o zřízení dětského hřiště ve slumech. Téhož večera, kdy se koná slavnostní otevření, na hřišti umírá - konečně s pocitem klidu a naplněného života. Akiro Kurosawa na příkladu nemocného muže zkoumá vliv anonymity města na psychiku jeho obyvatel, pocity osamění uprostřed davu, odcizující pracovní podmínky. Vzdává se přitom veškeré sentimentality a dosahuje proto obzvláště jímavého účinku

Neposlušné dítě Hollywoodu Orson Welles natáčel toto legendární drama, které se stalo milníkem ve vývoji filmové řeči i vypravěčských postupů, již ve svých pětadvaceti letech. Welles svou režijní prvotinu pojal jako rekonstrukci osudů fiktivního magnáta Kanea, sestavovanou novinářem - využívá k tomu filmové týdeníky, rozmluvy s pamětníky atd. Postupně upřesňovaný obraz titulního hrdiny ztrácí svou původní gloriolu - ukazuje se, že peníze a moc ještě nezaručují štěstí. Občan Kane vzbudil v době svého uvedení skandál, protože tiskový magnát miliardář William Randolph Hearst vztáhl vyprávěný příběh na sebe... Z devíti nominací na Oscara v roce 1941 získal film sice jen jednu (za scénář, na němž spolupracoval sám Welles s Hermanem J. Mankiewiczem), ale od té doby suverénně vítězí v mnoha prestižních anketách nejrespektovanějších světových kritiků.

Polák Karel Karel a jeho francouzská manželka Dominique stojí před rozvodovým soudem v Paříži. Soud uzná manželčiny argumenty a rozvede je. Karel tímto okamžikem přichází o vše: o svou velkou lásku, o manželku i kadeřnický salón, do kterého vložil své celoživotní úspory, talent a řemeslnou šikovnost. Bez peněz, bez dokladů, hledaný policii pro údajné žhářství, marně hledá způsob, jak se vrátit do vlasti. Ve snaze vydělat si alespoň pár franků koncertuje v podchodu metra na hřeben a zde se také seznámí s tajemným krajanem Mikolajem, který mu nabídne práci placeného zabijáka. Jen díky němu se Karel nakonec dostává do Polska, ukrytý v obrovském cestovním kufru.

A police officer faces a personal meltdown following a divorce and the death of his mother.

Příběh ze středověkého Japonska popisující zločin z pohledu několika různých osob. Nikdo nemluví tak docela pravdu a každý něco skrývá.

Nebezpečná cesta Zónou k vysněné místnosti, kde moudří konečně najdou pravdu. Zóna je jakýmsi tajemným, pečlivě střeženým prostorem na několika kilometrech čtverečních země, vzniklým snad za pradávné návštěvy mimozemských civilizací. Prostorem, skrývajícím jiné časoprostorové dimenze, kam je životu nebezpečno vstoupit. Přesto, anebo snad právě proto je Zóna místem, které přitahuje. V samém srdci této tajemné krajiny se prý totiž skrývá jakási „komnata", v níž se splní člověku jeho nejtajnější přání. Průvodcem těch, kteří nemohou odolat volání tajemné Zóny, je titulní postava filmu – Stalker. Věčný vězeň, odsouzenec pekla, bydlí se svou ženou a dcerkou na samém okraji Zóny a čas od času podniká výpravy za nebezpečnou hranici.

Kariéristický úředník Bud Baxter vychytrale půjčuje svůj byt nadřízeným k romantickým schůzkám. Problém nastane, když se Bud zamiluje do dívky, která zároveň chodí s jedním z jeho šéfů do jeho bytu...

Příběh jménem Antoine Doinel pokračuje… Nyní je třicátník a právě se rozvádí s Christine. Živý se jako korektor a je zamilovaný do prodavačky gramodesek Sabine. Colette, jeho dávná láska z mládí, v současné době právnička, právě čte Doinelův autobiografický román. Znovu se potkají… na nádraží… Běží snad život po spirále? (oficiální text distributora)

Když svobodomyslný malý podvodníček Randle P. McMurphy (Jack Nicholson) přichází do státní psychiatrické nemocnice, jeho nakažlivý odpor k disciplíně otřese rutinou celého zařízení. On je jednou stranou nastávající války. Uhlazená, chladně monstrózní sestra Ratchedová (Louise Fletcher) druhou. V sázce je osud všech pacientů na oddělení. Tato elektrizující adaptace bestselleru Kena Keseyho získala všech pět hlavních Oscarů za rok 1975: Nejlepší film (produkce Saul Zaentz a Michael Douglas), herec (Nicholson), herečka (Fletcher), režisér (Miloš Forman) a adaptovaný scénář (Lawrence Hauben a Bo Goldman). Divoký, spalující film s vynikajícím hereckým obsazením, čítajícím mj. Brada Dourifa, Dannyho DeVita a debutujícího Christophera Lloyda, si je plně zaslouží.

V Haně a jejích sestrách se Allen znovu věnoval svým oblíbeným tématům, jako jsou svádění, nedostatek lásky, láska k městu, film jako balzám, či strach ze smrti – tady tématům, jimiž se zabýval třeba už i v Annie Hallové a Manhattanu. Od uvedení Annie Hallové tak dosáhl největšího okamžitého úspěchu – jak komerčního, tak v uměleckých kruzích. Sám Woody, který se při práci na svých projektech všem vnějším zásahům vyhýbá, nevycházel z údivu, když zjistil, že se tentokrát strefil do černého u kritiků i u diváků: „Když člověk udělá úspěšný film, začne se ptát sám sebe, v čem jsem se zmýlil? Musel jsem udělat něco, co je buď pohodlné, nebo potvrzuje předsudky střední vrstvy nebo je příliš povrchní či přehnaně citlivé.“

V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol.

Dramatický příběh natočený původně jako televizní film, což ovlivnilo jeho výraz, který se zdánlivě vymyká filmové praxi, neboť se celý odehrává v průběhu devadesáti minut v uzavřené soudní síni. Dvanáct porotců má jednomyslně rozhodnout o vině či nevině mladého muže, který je obviněn z vraždy svého otce. Porotci jsou průměrní Američané s obyčejnými zájmy a zaměstnáním. V průběžném hlasování jedenáct hlasuje za vinu, jenom porotce číslo 8, architekt Davis, je proti. Vyslovuje vážné výhrady k průběhu soudního jednání a kritizuje i způsob šetření celého případu.