Devout Christians Töre and Märeta send their only daughter, the virginal Karin, and their foster daughter, the unrepentant Ingeri, to deliver candles to a distant church. On their way through the woods, the girls encounter a group of savage goat herders who brutally rape and murder Karin as Ingeri remains hidden. When the killers unwittingly seek refuge in the farmhouse of Töre and Märeta, Töre plots a fitting revenge.

Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku 20. století.

Neutěšený, meditativní obraz lidské samoty tváří v tvář smrti. Děj snímku se odehrává koncem 19. století. Dvě zámožné sestry (Ingrid Thulinová a Liv Ullmannová) přijíždějí na rodinný statek, aby se svou smrtelně nemocnou setrou (Harriet Anderssonová) strávili poslední dny jejího života. Zatímco obě ženy, poznamenány manželstvím a egoismem, nejsou vůči umírající schopny vyvinout citový vztah, nesobecká služebná (Kari Sylwanová), která ji ošetřuje, pečuje o každou její potřebu a poskytuje jí čistou, bezmeznou lásku. Kruté a zároveň utěšující Šepoty a výkřiky odhalují složitou krajinu lidského utrpení, žalu a soucitu, kterou svým neobyčejným výkonem oživují Bergmanovi osvědčení herci. Film získal mnoho zahraničních poct, nejvyšší ocenění Švédského filmového ústavu za rok 1973, dále Oscara za kameru (S. Nykvist) a Cenu Nejvyšší technické komise na MFF v Cannes 1973.

When disillusioned Swedish knight Antonius Block returns home from the Crusades to find his country in the grips of the Black Death, he challenges Death to a chess match for his life. Tormented by the belief that God does not exist, Block sets off on a journey, meeting up with traveling players Jof and his wife, Mia, and becoming determined to evade Death long enough to commit one redemptive act while he still lives.

V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol.

Karin, trpící několika psychickými poruchami, se právě vrátila z léčebny ke své rodině. Tu tvoří otec David - spisovatel stále na cestách, manžel Martin - lékař bez schopnosti pomoci Karin s léčbou, bratr Minus - osamělý hoch s vlastními problémy. Téma odcizení, hledání lásky a víry tentokrát Bergman zasadil na komorní scénu ostrova, jejž bičuje příboj. Nelze z něj uniknout a nelze čekat změnu. Bez pomoci nejbližších se Karinin stav zhoršuje až za hranici možného návratu.(oficiální text distributora)

Kostýmní komedie, pod jejímž fraškovitým povrchem prosvítá hlubší filosofický kontext, má odlehčenou zápletku - milostné hrátky v podání několika mileneckých dvojic, do jejichž sladké rozvernosti proniká místy hořká ironie. Není bez zajímavosti, že v době vzniku filmu prožíval režisér těžké životní období ('Když jsem jedinkrát v životě málem spáchal sebevraždu, natočil jsem Úsměvy letní noci'). Neodolatelná komedie s břitkými dialogy je důkazem, že ani Bergman nemusí být stále jen vážný.

Příběh ze středověkého Japonska popisující zločin z pohledu několika různých osob. Nikdo nemluví tak docela pravdu a každý něco skrývá.

I v Podzimní sonátě zůstává Bergman věrný svým obrazům světa lidských duší. Komorní drama dvou žen, matky, jež se snaží utéci před odpovědností za nenaplněné životní osudy svých dcer a mladé ženy, jež v sobě koncentruje minulá utrpení. Napětí mezi nimi vrcholí a ukáže se jak hluboce se ženy od sebe vzdálily a jak nepřekonatelné je jejich neporozumění.

Mladý inženýr Dean, jeho žena Lisa a jejich syn Jesse žijí v Seattlu. Ale jen do dne, kdy do jejich domu přijede láma Norhu a jeho společník Champa z buddhistického království Bhután. Překvapení manželé se od nich dozvědí, že jejich malý Jesse by měl být převtělením jednoho z jejich nejváženějších lámů. Knnradovi přijmou pozvání odcestovat na několik týdnů do Himalájí. Putování do Bhutánu a Káthmándú neznamená jenům přechod z moderní americké kultury dn kultury východních národů, ale zároveň je i cestou u dva tisíce let zpátky v čase. Je tu svět prince Siddharthy, který opustil velkolepý palác a celé bohatství, aby mohl pocítit bolest utrpení, chápat pumíjivost života a dosáhnout osvobození mysli. Pozoruhodné schopnosti, čistota a nevinnost tohoto mladého prince vedly nakonec k jeho prohlášení za Budhu.

V tomto významném díle F. Felliniho, které je považováno za jedno z nejradikálnějších, je hrdinou filmový režisér Guido Anselmi, který se ocitl v profesionální a osobní krizi. Z této situace jej však, jak se zdá, nemohou dostat ani nové filmové projekty, ani ženy. Pod tlakem svého producenta připravuje nový film, zatímco je přitahován zároveň ke své inteligentní manželce Luise, smyslné milence Carle a krásné mladé herečce Claudii, avšak ani ony mu nepomohou najít smysl života.

Děj Kurosawova easternu se odehrává v 19. st. Bezejmenný samuraj, jenž se ocitl pez pána, přichází do vesnice, rozdělené na dva vzájemně válčící tábory. Samuraj - představí se jako Sanjuro - brzy pochopí, že tohle místo ho může hodně potřebovat. Poté, co předvede ukázku svých bojových dovedností, začnou se o jeho ochranu ucházet obě znepřátelené strany. Sanjuro se rozhodne poštvat je proti sobě..

Francouzský širokoúhlý film průbojného režiséra Francoise Truffauta Nikdo mne nemá rád (původní název Čtyřista ran), je jedním z charakteristických děl tzv. nové vlny francouzské kinematografie. Ukazuje bludný životní kruh třináctiletého pařížského chlapce. Truffaut používá na mnoha místech autobiografické metody a snad právě jí nabylo jeho dílo tak pronikavé sály a působivosti.

Skupina mladistvých delikventů žije násilným životem v nechvalně proslulých chudinských čtvrtích Mexico City; mezi nimi je i mladý Pedro, jehož morálku ostatní postupně kazí a ničí.

The story of a married American couple who go to the San Sebastian Film Festival. They get caught up in the magic of the festival, the beauty and charm of Spain and the fantasy of movies. She has an affair with a brilliant French movie director, and he falls in love with a beautiful Spanish woman who lives there.

Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců... Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná - počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly.

V lesích je nalezeno mrtvé tělo školačky Elsie a obyvatelé města žijí ve stavu tísnivé hrůzy. Policie zoufale pátrá po vrahovi a popudí proti sobě podsvětí, které odmítá za vraha považovat někoho ze svých řad. Organizace zločinců se proto rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou...

Nebezpečná cesta Zónou k vysněné místnosti, kde moudří konečně najdou pravdu. Zóna je jakýmsi tajemným, pečlivě střeženým prostorem na několika kilometrech čtverečních země, vzniklým snad za pradávné návštěvy mimozemských civilizací. Prostorem, skrývajícím jiné časoprostorové dimenze, kam je životu nebezpečno vstoupit. Přesto, anebo snad právě proto je Zóna místem, které přitahuje. V samém srdci této tajemné krajiny se prý totiž skrývá jakási „komnata", v níž se splní člověku jeho nejtajnější přání. Průvodcem těch, kteří nemohou odolat volání tajemné Zóny, je titulní postava filmu – Stalker. Věčný vězeň, odsouzenec pekla, bydlí se svou ženou a dcerkou na samém okraji Zóny a čas od času podniká výpravy za nebezpečnou hranici.

Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou.

Tématem Tváře je klasická disputace nad tím, nakolik je rozum schopen zvítězit nad iracionalitou a naopak. Do městečka přijíždí nevídaná pouťová atrakce v podobě Voglerova magnetického divadla. Skupinka komediantů podobně jako titulní hrdina v Kabinetu dr. Caligariho (Das Kabinett des Dr. Caligari, 1921) musí však nejdříve žádat o povolení u městského konzula. Ten souhlasí, ovšem na popud lékařského rady Vergera musí skupina dokázat, že nejde o šarlatánství. Konzul s radou uzavírají sázku a centrem děje se stává mystický souboj dvou entit: magie v podání záhadného Voglera a rozumu ve ztělesnění Vergeruse. Právě on touží za každou cenu rozbít auru mystického zázraku a hypnotismu, které kolem sebe Vogler šíří. (Letní filmová škola)