Nadezhda Reshetova lives in a small provincial town - a young, charming woman, and also the head of the construction department at the local mayor's office. Everyone loves her, and some (like the drunkard neighbor, for example) are even afraid of her. But Nadya has not yet met her fate. She lives with her beloved grandmother and loves to fish: every weekend she goes overnight to the river in her Zhiguli. And then on one of these weekends, Nadya meets the “prince on a white horse.” This is Victor, a businessman from Moscow, a horse riding enthusiast. The acquaintance began romantically and continued like in a fairy tale. Soon the wedding was scheduled.

Edgard works as a subordinate in the company of millionaire Werneck and is in love with Ritinha, a simple woman who works as a teacher to support her mother and her three sisters. One day, Peixoto, Werneck's son-in-law, makes him a proposal to marry Maria, the boss's daughter. The reason is that Maria was abused and now is being forced to marry by her family. Edgard hesitates first but accepts the offer. From then on he enters into a great doubt: should he deposit the check and marry Maria or stay with Ritinha, his great love?

A young man attempts to fight the system in an entertaining account of bureaucracy amok and the tyranny of red tape. Restored by the Academy Film Archive and the Instituto Cubano del Arte e Industrias Cinematográficos in 2019.

Povídkový film pěti režisérů a jejich pohled na lásku dvacetiletých.

Larita Filton (Isabel Jeans) prchá z Anglie na francouzskou Rivieru poté, co má za sebou vzrušující soud o rozvod. Na jihu Francie se zamiluje do Johna Whitakera (Robin Irvine), který o její minulosti vůbec nic neví. John požádá Laritu o ruku a zamilovaný pár se vrací zpět do Anglie, kde John v rodinném sídle představí Laritu zbytku své rodiny. Johnova dominantní matka (Violet Farebrother) ji s největším přemáháním přijímá, ale Larita jim přijde jaksi povědomá. Vzhledem k obavám, že vyjde její minulost najevo, poprosí Larita Johna, aby se vrátili zpět na jih Francie, kde byli oba tak šťastní. Johnova matka rozpozná Laritu na fotografii v novinách. Zatímco ostatní členové rodiny jsou ochotní ji mezi sebe přijmout, paní Whitakerová je pevně rozhodnuta trvat i nadále na tom, aby se její syn s touto neblaze proslavenou ženou rozešel.

Po okupaci Paříže v roce 1940 je Lucas Steiner, majitel divadla Montmartre, nucen se kvůli svému židovskému původu skrývat. Všichni jsou přesvědčeni, že uprchl do svobodné zóny, ale skrývá se ve sklepě divadla. Vedení divadla se ujme jeho žena Marion, která zkouší novou hru podle manželových poznámek. Hra má název Ztracená a Marion v hlavní roli sekunduje nenapravitelný sukničkář Bernard Granger, který přišel z jiného divadla. V kritickém období se divadlo více než kdy jindy stává obrazem života: každý něco předstírá, hraje svou roli a nikdo nemůže nikomu věřit... (Česká televize)

A woman who is about to die calls the town's priest and hands him a scapulary, saying that she knows of its great powers. Anybody who does not believe in them will end up dead.

Salvatore and Romolo are two young and poor young men that are neighbours and friends. They live with their parents in Piazza Navona, Rome. They are poor but handsome, and both fall in love with Giovanna.

Pierre Lachenay is a well-known publisher and lecturer, married with Franca and father of Sabine, around 10. He starts a love affair with air hostess Nicole, which Pierre is hiding, but he cannot stand staying away from her.

In Philadelphia, a small-time bookie who stole mob money is in hiding and he begs a childhood friend to help him evade the hit-man who's on his trail.

Bruno Stroszek is released from prison and warned to stop drinking. He has few skills and fewer expectations: with a glockenspiel and an accordion, he ekes out a living as a street musician. He befriends Eva, a prostitute down on her luck and they join his neighbor, Scheitz, an elderly eccentric, when he leaves Germany to live in Wisconsin.

A middle-aged man meets a young woman who is waiting on a canal bridge for her lover's return.

Dvoudílný japonský barevný širokoúhlý film Kwaidan režiséra M. Kobajašiho obsahuje čtyři strašidelné povídky. První dvě povídky Černé vlasy a Sněhový královna jsou uváděny pod názvem Kwaidan Černé vlasy, druhá dvojice Muž bez uší a Šálek pod názvem Kwaidan Muž bez uší Kwaidan patří podobně jako Rašomon, k těm nemnoha filmům japonské produkce, které přibližují západní mentalitě vzdálený duševní svět, aniž ho zkreslují a přílišně zjednodušují. V případě Kwaidanu postavil podobný most mezi námi a starobylým světem japonských bájí anglický spisovatel Lafcadio Hearn (1850-1904). Kwaidan je příkladem vynikající stylové jednoty jak v barevné kompozici, tak i ve střihové skladbě a v hereckých projevech.S nenásilnou jednotící myšlenkou obdobou orfeovského motivu a zlými následky násilného narušování světa zemřelých se dobře slučuje to hlavní, co pro západního diváka Kwaidan přináší, totiž zasvěcené, kultivované uvedení do staré a vzdálené kultury, jako se dochovala v lidových bájích.

Krátký film Antoine a Colette je druhým pokračováním příbehu o Antoinu Doinelovi v režii Francoise Truffauta. Film byl natočen v roce 1962 jako jeden z pětice krátkých filmů z cyklu "Láska ve dvaceti", jež byly natočeny pěti významnými režiséry z různých zemí. Film zachycuje hlavního hrdinu Antoina Doniela jako sedmnáctilého mladíka pracujícího pro Phillips, firmu která vyrábí dlouhohrající desky. Antoine žije sám v zařízeném pokoji v Place Clichy a většinu času tráví poslechem opery nebo s kamarádem ze školy Reném. Během návštevy akce Berlioz Music Programme potká gymnazistku Colette, do které se poprvé zamiluje. Colette je sice stejně stará jako on, ale narozdíl od Antoina má milující rodiče, se kterými stále ještě žije ve společné domácnosti. Antoine se s Colette opravdu spřátelí a i její rodiče se k němu začnou chovat, jakoby byl jejich vlastní syn. Jen Colette ho stále bere pouze jako kamaráda.

A shy and mute seamstress goes insane after being attacked and raped twice in one day. She wanders the New York streets at night in a sexy black dress with her attacker's gun strapped to her garter belt, blowing away any man who tries to pick her up.

Madame Jouve vypráví příběh Mathildy a Bernarda, který žil šťastně se svou ženou Arlette a jejich synem Thomasem. Jednoho dne se přestěhovala do sousedství dvojice Mathilde a Phillippe Bachardovi. Bernard a Mathilde prožili před lety vášnivý vztah...a ten znovu ožívá.

Antoine Doinel – věk 24 let. Odpykává si trest ve vojenském vězení. Po propuštění (a vyloučení z armády) se vydává za svou dívkou Christine a snaží se uspět v civilním životě. Zaměstnání, která Antoine především kvůli své nestálé povaze poměrně často mění (noční hlídač, soukromí detektiv, prodavač obuvi), jej ale vnitřně nenaplňují. Antoine je však již duševně dospělý muž, který svou povahu zná, tudíž si umí ze života vzít to lepší a netrápit se malichernostmi.

Mladí Pařížané 60. let, „děti Marxe a Coca-Coly“, jsou konfrontováni s problémy doby, ve které žijí. Utvářejí si vlastní pohled na svět a vlastní hodnotový žebříček - do něj však jen pramálo zapadá válka ve Vietnamu, rasismus a každodenní násilí, kterého jsou nezřídka svědky. Na jedné straně mladý aktivista a začínající novinář Paul (Jean-Pierre Léaud) a na straně druhé jeho vyvolená dívka Madeleine (Chantal Goya), užívající si plnými doušky všeho, co jí tehdejší konzumní společnost nabízí.

Americká noc (1972), film ve filmu a film o filmu, je Truffautovým vyznáním lásky k vlastnímu řemeslu. S lehkou ironií s příslovečným francouzským šarmem jsou tu vykresleny poněkud spletité vztahy mezi herci se štábem, evokovány příhody z filmařského zákulisí, postižena vzrušující atmosféra natáčení, posedlost lidí, propadlých kouzlu celuloidového pásku. Truffaut nepopírá, že raději než hotové filmy má proces jejich vzniku, vytváření umělého světa. Ukázal jsem natáčení v poněkud luxusnějších podmínkách než v jakých obvykle pracuji (mimo 451° Fahrenheita, který vznikl v londýnském studiu). Většinou natáčím v reálu, tady jsem ukázal práci ve studiu, chtěl jsem udělat kompromis mezi Evropou a Amerikou a jestliže to Američanům připadá jako skromné natáčení, tak pro Francouze je tomu naopak.