V lesích je nalezeno mrtvé tělo školačky Elsie a obyvatelé města žijí ve stavu tísnivé hrůzy. Policie zoufale pátrá po vrahovi a popudí proti sobě podsvětí, které odmítá za vraha považovat někoho ze svých řad. Organizace zločinců se proto rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou...

Příběh chlapce a jeho strýce, který je soukromým detektivem, se odehrává v daleké budoucnosti, kdy vedle sebe žijí lidé a roboti, nikoliv však ve shodě. Mnozí roboti jsou nuceni obývat vyhrazené oblasti a je jim přisouzena úloha pouhých lidských sluhů, což samozřejmě nepřispívá ke klidu ani k harmonickému soužití. Když se chlapec setkává s robotem Timou, dostávají se spolu do mnoha komplikovaných situací, v nichž pochopí, jak důležité jsou city, které lidi odlišují od ostatních bytostí.

Mickey Mouse, piloting a steamboat, delights his passenger, Minnie, by making musical instruments out of the menagerie on deck.

Třetí samostatná režie a první fenomenální úspěch Alfreda Hitchcocka. Režisér tímto thrillerem, v němž v soudobém Londýně rozehrál příběh detektivního pátrání po sériovém vrahovi a la Jack Rozparovač, sám pro sebe objevně otevírá motiv spojitosti mezi sexem a zločinem příznačný pro jeho tvorbu.

Mistrovské dílo němé filmové éry natočil v Hollywoodu proslulý německý režisér Friedrich Wilhelm Murnau, autor průlomového hororového díla Upír Nosferatu. Přestože Východ slunce vznikal s velkými náklady, studio 20th Century Fox se ve smlouvě zavázalo, že nebude nijak zasahovat do režisérových záměrů. Murnau vypráví milostný příběh o mladém venkovském farmáři, kterého oblouzní městská krasavice. Na její naléhání se muž rozhodne způsobit smrt manželky a odstěhovat se do města. Nedokáže však svůj čin provést do konce. Místo toho prožije se svou ženou krásný den ve městě a uvědomí si, že jeho pouto k životní partnerce je mnohem hlubší a pevnější než pouhé erotické vzplanutí. Nečekaně však dojde k nehodě a mladá farmářka se domněle utopí...

Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců... Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná - počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly.

Mladý úředník realitní kanceláře Hutter je vyslán do karpatských hor k hraběti Orlokovi, aby s ním uzavřel smlouvu o koupi nemovitosti. Po strastiplné cestě jej uvítá hrabě na svém hradu. S příchodem první noci však Hutter zjišťuje krutou pravdu, hrabě Orlok je totiž upír.

Píše se rok 1920 a Irsko prožívá dramatické okamžiky přerodu ostrova na svobodnou a nezávislou zemi. Irové jsou hrdým národem, který si nade vše váží klasických mravních hodnot a víry v Boha. Stejně tak ale dokáží téměř vše obětovat pocitu svobody a národní svrchovanosti. Průsečíkem národního charakteru se stává Michael Collins, jemuž se podařilo sjednotit široké masy v celonárodní spontánní hnutí. Zároveň je však i zakladatelem Irské republikánské armády (IRA), který zároveň stál u zrodu jejích teroristických praktik...

Ve freudovské verzi příběhu o Modrofúzovi mladá Newyorčanka odjíždí na dovolenou do Mexika předtím, než si vezme za muže svého starého přítele. Jak jinak, na dovolené poznává muže svých snů - pěkného, ​​tajemného cizince. Během několika dní se vezmou a přestěhují do jeho sídla, ve kterém je křídlo s pokoji věnovanými známým vraždám. Mladomanželka objevuje mnohá tajemství týkající se domu a jejího manžela, ale to, co opravdu chce vědět, je v neustále uzamčené místnosti.

Deset dní, které otřásly světem lze považovat za jeden z nejzásadnějších počinů Sergeje Ejzenštejna 20. let, jímž poučeně rozvíjí radikální východiska jeho přelomového filmu Křižník Potěmkin. Výroba opulentně vypraveného díla byla podnícena 10. výročím Velké říjnové socialistické revoluce, kterou s krajním vypětím velebí estetické zpracování. Hrdinou historické agitky není jedinec, ale masa, jako jedno desetitisícové tělo lomozící carským režimem až ke kýženému vítězství. S nemenší intenzitou Ejzenštejn zužitkovává možnosti střihu. Například v podobě dnes již běžně užívané „intelektuální montáže", díky níž se ze střetu dvou nesourodých obrazů skládá zcela nový význam. Tak je tu předseda Alexandr F. Kerenskij přirovnán k mechanickému pávovi. Kvůli velikášské výrobě i netradičnímu stylu („formalismu") nebude trvat dlouho a Ejzenštejn, podobně jako další členové tzv. sovětské montážní školy, upadne u straníků v nemilost...

Němý hororový film z roku 1920 režiséra Roberta Wiena. Film se stal nejvýznačnějším příkladem německé expresionistické kinematografie a měl velký vliv na film noir a další hororové filmy. Scénář od Hanse Janowitze a Carla Mayera vytvořil typickou atmosféru filmu se zaměřením na chovance psychiatrických léčeben, na zmatek mezi pouťovými atrakcemi a na tajemné vraždy. Na výtvarné stránce filmu se podílela expresionistická skupina Der Sturm a základ tvoří deformované kulisy budov s ručně malovanými stíny a výrazné maskování herců.

When disillusioned Swedish knight Antonius Block returns home from the Crusades to find his country in the grips of the Black Death, he challenges Death to a chess match for his life. Tormented by the belief that God does not exist, Block sets off on a journey, meeting up with traveling players Jof and his wife, Mia, and becoming determined to evade Death long enough to commit one redemptive act while he still lives.

Neposlušné dítě Hollywoodu Orson Welles natáčel toto legendární drama, které se stalo milníkem ve vývoji filmové řeči i vypravěčských postupů, již ve svých pětadvaceti letech. Welles svou režijní prvotinu pojal jako rekonstrukci osudů fiktivního magnáta Kanea, sestavovanou novinářem - využívá k tomu filmové týdeníky, rozmluvy s pamětníky atd. Postupně upřesňovaný obraz titulního hrdiny ztrácí svou původní gloriolu - ukazuje se, že peníze a moc ještě nezaručují štěstí. Občan Kane vzbudil v době svého uvedení skandál, protože tiskový magnát miliardář William Randolph Hearst vztáhl vyprávěný příběh na sebe... Z devíti nominací na Oscara v roce 1941 získal film sice jen jednu (za scénář, na němž spolupracoval sám Welles s Hermanem J. Mankiewiczem), ale od té doby suverénně vítězí v mnoha prestižních anketách nejrespektovanějších světových kritiků.

Umanutý dobrodruh Fitzcarraldo si usmyslí, že do peruánských pralesů dopraví zázrak evropské kultury - operu. Jeho cesta do nitra neprobádaných končin naráží na bezpočet potíží, k nejpověstnějším patří přesouvání parníku přes horský hřeben. Ve filmu zaznějí slavní operní melodie, z gramofonových desek uslyšíme i hlas Enrika Carusa, jenž téměř zázračně uklidní nepřátelsky naladěné Indiány. Film se natáčel za mimořádně obtížných podmínek tři roky, během nichž musel režisér měnit i herecké obsazení - mimo jiné odstoupili např. Jack Nicholson a Mick Jagger.

Kameraman se potuluje s kamerou přehozenou přes rameno a s oslnivou vynalézavostí dokumentuje městský život.

Příběh ze středověkého Japonska popisující zločin z pohledu několika různých osob. Nikdo nemluví tak docela pravdu a každý něco skrývá.

Boris Karloff ztělesnil nejproslulejší monstrum filmové historie ve snímku, kteří mnozí považují za bezkonkurenčně nejlepší horor všech dob. Dr. Frankenstein (Colin Clive) je odhodlán vzepřít se koloběhu života a smrti a z kusů lidského těla sestaví živé monstrum. Zručná adaptace novely Mary Shelleyové, pod kterou je podepsán režisér James Whale, a Karloffův procítěný portrét monstra toužícího nalézt svou vlastní identitu povýšil Frankensteina na jedno z nejzásadnějších děl světové kinematografie

Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG.

Čím byli pro americký film noir autoři tzv. drsné školy Raymond Chandler, James M. Cain a Dashiell Hammett, tím byl pro tradici britského kriminálního filmu Graham Greene. Právě podle jeho románu (v tom prvním případě) a na základě jeho původního scénáře (v případě druhém) byly natočeny nejvýznamnější „britské noiry" Brightonský špalek a Třetí muž. Druhý jmenovaný titul vznikl v rámci Greenovy spolupráce s uznávaným britským režisérem Carolem Reedem. Film má ale mnohem kosmopolitnější ráz – odehrává se v poválečné Vídni, produkčně se na něm podílel Američan David O. Selznick a do ústředních rolí byli obsazeni jeho krajané Joseph Cotten a Orson Welles. Kafkovský příběh zasazený do kulis rozbořené rakouské metropole zdobí Oscarem oceněná kamera Roberta Kraskera a nezapomenutelný hudební doprovod Antona Karase. Noir Film Festival

Film Patton je portrétem jednoho z nejgeniálnějších válečníků dvacátého století, který získal v roce 1970 celkem 8 Oscarů. Jeden ze získaných Oscarů patří Georgovi C. Scottovi a to za jeho triumfální ztvárnění George Pattona, jediného spojeneckého generála, kterého se nacisté skutečně obávali. Charismatický Patton, který sám navrhoval vlastní uniformy a nosil šestiranovku se slonovinovou rukojetí věřil, že v minulých životech byl válečníkem. Vymanévroval Rommela v Africe a po Dni-D vedl své jednotky v nezastavitelném tažení napříč Evropou. Jak byl brilantní, tak byl odbojný a dokázal svými schopnostmi , že jeho nestálá osobnost byla jednou z největších zbraní, kterou nepřítel nedokázal nikdy porazit.