Řada volně spojených příběhů a epizod popisujících mravní rozklad vyšších společenských kruhů kapitalistické Itálie. Ústřední postavou filmu je novinář Marcello, člověk v podstatě vážný a seriózní, který však při své práci poznal sladký život vyšší společnosti a podlehl mu. Stává se hrdinou erotických skandálů, divokých večírků ve vilách a zámcích, zvrhajících se v pitky a orgie, prohýřených nocí, po nichž přichází kalné ráno, odhalující rub tohoto života. Dva lidé by mu mohli pomoci v jeho současné duševní krizi: filozofující spisovatel Steiner a mladičká dívenka Paola.

Malé přímořské městečko 30. let minulého století je obrazem Felliniho rodného Rimini. Ve volném toku vzpomínek a asociací se režisér v jednotlivých epizodách vrací do dob svého dětství a dospívání. Po velkorysém obrazu slavného a velkého města ve filmu Roma, který natočil o rok dříve, se v Amarcordu vrací do důvěrnějšího prostředí malého městečka zalidněného ve své jedinečnosti a bizarnosti nezapomenutelnými postavami. Hrdina filmu Titta nám představuje na pozadí čtyř ročních období svůj malý svět – svéráznou rodinu v čele s otcem a jeho odbojným přístupem k fašistickému režimu, bláznivého strýce Tea, spolužáky z gymnázia, kadeřnici Gradiscu (Štěstíčko) i převyvinutou trafikantku.

Slavné podobenství, vycházející ze života potulných artistů. Soužití křehké, zakřiknuté Gelsominy s brutálním Zampanem provází ponižování a ústrky. Zampano chce, aby mu Gelsomina pomáhala při vystoupeních, a zachází s ní jako s otrokyní. Když dívka ve společnosti provazochodce „Blázna" poznává vřelý cit, zažije vzácné okamžiky štěstí. V jejím osudu můžeme spatřovat ideu křesťanského vykoupení: každopádně nezištná láska k bližnímu a pokora prostupuje celou její bytostí.

Mladý úspěšný obchodník Domenico cílevědomě pracuje na své kariéře, a tak mu na vážnou známost nezbývá příliš času. To však neznamená, že by se krásným ženám vyhýbal - právě naopak. Je stálým a velmi oblíbeným hostem místního veřejného domu, kde zálibně zkouší každou novou dívku. Jednoho dne mu padne do oka teprve sedmnáctiletá Filumena s obrovskýma hlubokýma očima, se kterou si navíc může popovídat jako s rovnocenným partnerem. Po několika týdnech Domenico poprosí matku, aby Filumenu přijala do domu jako služebnou. Ta si mladou dívku zanedlouho velmi obl…

Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG.

Co znamená ten zvláštní sen samotářského profesora Borga v úvodu filmu? Tato scéna, k níž Bergmana inspiroval jeho vlastní sen, zatížená temnou symbolikou a surrealistickými záhrobními rekvizitami, jako by jednoznačně znamenala předpověď brzké smrti. Vše tomu nasvědčuje: vylidněné město, zastavený čas ve slepémciferníku hodin bez rafijí i Borgova vlastní živá mrtvola, která se na něj sápe z rakve. Avšak zpráva vyslaná snem je něčím víc: naléhavým vzkazem o neodčiněném dluhu, který musí Borg nejdřív splatit životu, než zemře. Sen tu funguje jako spouštějící signál k zahájení namáhavého sestupu do nitra na cestě k pravdivému sebepoznání a přehodnocení dosavadní existence.

Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a jeho jedinečným obyvatelům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá opět z otevřeně autobiografického pohledu. Chlapec z Rimini, pro něhož je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen „do víru velkoměsta“. V poslední části filmu se pak už jako zralý muž a filmař snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široce koncipované fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil.

Mladomanželé Ivan a Wanda přijíždějí do Říma, aby se tam setkali s příbuznými a absolvovali papežskou audienci. Ještě předtím se však Wanda rozhodne, že využije příležitosti a setká se se svým idolem Fernandem Rivolim, alias "Bílým šejkem". Ten se rozhodne bezmezný obdiv, který k němu mladá žena přechovává, využít ve svůj prospěch. Mezitím se ji manžel, který se obává zahanbení před příbuznými, vydává hledat v římských ulicích.

At Bertrand Morane's burial there are many of the women that the 40-year-old engineer loved. In flashback Bertrand's life and love affairs are told by himself while writing an autobiographical novel.

Prosperující psychiatr, který dosud žil příkladným životem, musí řešit bolestné trauma ze smrti jediného syna. Ztrácí pacienty a v krizi se náhle ocitá i jeho vztah k manželce a dceři.

Michele, Goffredo, Mirko and Vito are four friends who have participated in the battles of the student in Sixties. Now in the Seventies, the four friends don't know what to do, though young and with so many possibilities to find a job in life. Intellectuals marginalized and misunderstood, the four friends find themselves when they can in a restaurant to discuss their outlandish theories. A girl named Olga disrupts their life, but Michele is her favorite, although he does not know what to do with the girl.

Prostoduchou holku z ulice muži pouze využívají. Potom, co ji její pasák ukradne vydělané peníze a nemilosrdně ji shodí z mostu do řeky, pozná Cabiria herce Alberta. Avšak i pro něho je jen partnerkou na čas, milenkou z nouze, a když se vrátí Albertova bývalá známost, musí Cabiria v tichosti odejít. Z nenápadného účetního, do něhož se zamiluje, a který ji požádá o ruku, se vyklube podvodník, jenž ji připraví o všechny úspory. Zdrcená Cabiria vyjde na silnici a potká skupinu mladých lidí, kteří jí dokážou vnuknout novou naději...

Best friends Peppe and Mario are thieves, but they're not very good at it. Still, Peppe thinks that he's finally devised a master heist that will make them rich. With the help of some fellow criminals, he plans to dig a tunnel from a rented apartment to the pawnshop next door, where they can rob the safe. But his plan is far from foolproof, and the fact that no one in the group has any experience digging tunnels proves to be the least of their problems.

Životní volby, promarněné příležitosti a naděje vkládané do další generace. Pro mladého a nadaného Troye Sloana nadešel čas životní volby, a to výběr univerzity. Aby mu rozhodování ulehčil, rozhodne se jej jeho otec Brad vzít na výlet po vysokých školách na východním pobřeží. Sám má při této cestě možnost potkat přátele z mládí s jejich životními úspěchy, porovnat je se svým životem a předat životní poučení svému synovi.

Popis čtyřiadvaceti hodin v životě odcizeného manželského páru: návštěva umírajícího přítele, luxusní večírek, chvíle v nočním baru, bloumání po milánských ulicích. Prostřednictvím rafinovaného jazyka proniká režisér do nitra postav, které nemají vážné problémy, a přesto jim jejich existence protéká mezi prsty. Hrdinové jsou nazíráni jako objekty bez směřování a vlastní vůle. Žijí ve stavu „nesnesitelné lehkosti bytí“ v průmyslovém světě, z něhož se vytratily tradiční hodnoty. Pod hladinou všedních epizod probleskuje touha, nevěra, strach ze smrti a nejistota. V bezpříběhové sondě do života „lepší společnosti“ předjímá Antonioni obecné pocity dneška. Jeanne Moreauová a Marcello Mastroianni v jedné ze svých nejnáročnějších rolí.

Slavná italská komedie z roku 1961 oceněná Oscarem. Slavná komedie o snahách barona Cefalu (Marcello Mastroianni) zbavit se své ženy, aby se mohl znovu oženit s krásnou dívkou ze sousedství. Po značném úsilí se mu podaří získat dost důvodů k vraždě ze cti, která se v tehdejší Itálii trestala jen mírně. Znovu se ožení, aby byl tentokrát podváděn on.(oficiální text distributora)

Několik měsíců před válkou doslovně diktoval Rossellinimu a Sergiovi Amideovi jeden z vůdců partyzánského odboje jak den po dni probíhaly boje připravující osvobození Římu. Zanedlouho potom se filmaři rozhodli v troskách rozbombardovaného města natočit jeho příběh - Řím, otevřené město (1945). Ataliéry byly zničené, tak se natáčelo na autentických místech a na ukořistěný materiál od Němců. Centrem příběhu se stal osud kněze Dona Pietra, který financuje protifašistickou buňku v době, kdy nacisté svrhli Mussolliniho režim. Dalšími členy jsou komunista Manfredi a typograf Francesco. Manfrediho snoubenka Marina jejich činnost vyzradí gestapu a začíná dramatický souboj vrcholící obětí kněze i komunisty. Roberto Rossellini (1906-1977) využil svých zkušeností z dokumentaristické tvorby a vytvořil klíčové dílo italského filmového směru zvaného neorelismus.

Francouzský širokoúhlý film průbojného režiséra Francoise Truffauta Nikdo mne nemá rád (původní název Čtyřista ran), je jedním z charakteristických děl tzv. nové vlny francouzské kinematografie. Ukazuje bludný životní kruh třináctiletého pařížského chlapce. Truffaut používá na mnoha místech autobiografické metody a snad právě jí nabylo jeho dílo tak pronikavé sály a působivosti.

V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol.

Snímek je citlivým portrétem pěti mladých mužů, kteří žijí v malém pobřežním městečku. Bezcílně se potulují po ulicích, sní o ženách a slávě velkoměsta, ale jejich sny jsou jen vzdušnými zámky. Nuda a nespokojenost s pomalu plynoucím životem vedou skupinu darmošlapů k množství větších a menších výtržností. Film je komickým melodramatem o mladých lidech, kteří nevědí, co si počít se svým životem a ačkoliv jim bude třicet let, nechávají se obstarávat svými matkami.