Biografie Mohandase K.Gándhího, nenápadného právníka, ze kterého se stala díky jeho filozofii nenásilí a přímého protestu vůdčí duchovní osobnost Indie. Příběh Mahátmy Gándhího a jeho vzestupu z postu bojovného právníka v Jižní Africe až na pozici duchovního vůdce v Indii. Po svém návratu do Indie si Gándhí uvědomuje, že Britové udělali z Indů druhořadé občany. Dovede indický lid až k povstání proti Britům, přičemž zpočátku volí pouze formu nenásilných protestů Tento film popisuje život a dobu Mahátmy Gándhího, indického politického vůdce, kterému se podařilo osvobodit svou zemi od britské nadvlády za pomoci nenásilných prostředků a tím dát naději a inspiraci nadcházejícím generacím.

Mrazivý thriller na pomezí hororu, v němž Roman Polanski vedle režie ztvárnil i hlavní roli. Je obvyklé, že když se člověk nastěhuje do nového bytu, necítí se ve své kůži. Pan Tellkovský zašel dál. Získal pocit, že se ho okolí pokouší dohnat k sebevraždě. A to je jen začátek...

Tokio po druhé světové válce. Mladý detektiv kriminální policie Murakami je v autobusu okraden o pistoli. Rozzuřený a zahanbený se pokouší zbraň najít a získat zpět – ale bez úspěchu. Pomocnou ruku mu nabídne starší a moudřejší detektiv Sato, s nímž pak společně stopují pachatele ostudné krádeže. Brzy jsou totiž nalezeny oběti zabité kulkami z Murakamiho zbraně…

Příběh jménem Antoine Doinel pokračuje… Nyní je třicátník a právě se rozvádí s Christine. Živý se jako korektor a je zamilovaný do prodavačky gramodesek Sabine. Colette, jeho dávná láska z mládí, v současné době právnička, právě čte Doinelův autobiografický román. Znovu se potkají… na nádraží… Běží snad život po spirále? (oficiální text distributora)

Kameraman se potuluje s kamerou přehozenou přes rameno a s oslnivou vynalézavostí dokumentuje městský život.

Renowned producer, director and writer Judd Apatow makes his long-awaited return to stand-up comedy with this new special shot in Montreal.

Stárnoucí Arthur nečekaně oznámí své ženě Evě, že ji opouští. Je to rozhodnutí, o němž tajně uvažoval již delší dobu. Nechce prozradit, jaké k tomu má důvody. Již dávno ale necítí sílu, ba ani potřebu přizpůsobovat se jejím náladám či depresím, a také si ještě chce něco užít a najít téměř ztracený optimismus. Pro jeho manželku zůstává rozchod příliš velký šokem. Neumí se vyrovnat s realitou a stále myslí jen na možnost návratu k Arthurovi. Problémy s partnerskými vztahy ale mají i jejich tři dospělé dcery, úspěšná spisovatelka a básnířka Renata, přitažlivá herečka Flynn a netalentovaná, vnitřně nevyrovnaná Joey.

A group of teenagers who, in an attempt to rescue their friend from an evil corporation, end up releasing a horde of blood thirsty zombies.

Mildred Haynesové zavraždili dceru. A protože se vyšetřování už několik měsíců bezvýsledně vleče, rozhodne se jednat. U vjezdu do města vylepí na tři billboardy velmi kontroverzní vzkazy adresované váženému šéfovi místní policie. Tímto nezvyklým činem začíná bitva mezi Mildred a zástupci zákona. Když se do věci vloží ještě další policista, nevyzrálý maminčin chlapeček se zálibou v násilí, souboj mezi místním policejním oddělením a osamělou, ukřivděnou a hlavně rozzuřenou bojovnicí se může rozjet na nejvyšší obrátky.

Mladík Jacek přichází z rodné vesnice do města a po několika hodinách bezvýsledného potloukání ulicemi má pocit, že se všechny jeho plány zbortily. Nakonec se rozhodne, že získá peníze za každou cenu. Náhoda Jackovi přivede do cesty taxíkáře, kterého požádá, aby jej odvezl za město. To se stává oběma osudným… Ve své variaci na páté přikázání biblického desatera se známý polský režisér Krzysztof Kieslowski zamýšlí nad trestem smrti, jeho významem, smyslem a konkrétní podobou. Příběh je natočen s chladným odstupem, zaznamenává čin bez motivu i stejně chladnou, promyšlenou a absurdní popravu. Vznikl původně jako pátá část televizního seriálu Dekalog, rozšířenou verzi pro kina nazval Krátký film o zabíjení (která získala Cenu poroty na 41. MFF v Cannes 1988, Evropskou filmovou cenu 1988 za nejlepší film a Velkou cenu Zlaté gdaňské lvy na XIII. festivalu polských hraných filmů v Gdyni).

Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou.

Brilantní portrét muže, který vstoupil na politickou scénu Itálie v roce 1946 a dodnes z ní zcela neodešel. Téměř devadesátiletý Giulio Andreotti, křesťanský demokrat, který stál sedmkrát v čele vlády a na rozdíl od řady svých kolegů se nikdy neoctl v hledáčku mafie, v tvůrci budí odpor, ale i fascinaci. V podání skvělého Tonyho Servilla je „božský Giulio“ nevyzpytatelnou bytostí, připomínající loutku, ochotnou obětovat vlastní svědomí své ctižádosti. (43rd KVIFF)

Slavné podobenství, vycházející ze života potulných artistů. Soužití křehké, zakřiknuté Gelsominy s brutálním Zampanem provází ponižování a ústrky. Zampano chce, aby mu Gelsomina pomáhala při vystoupeních, a zachází s ní jako s otrokyní. Když dívka ve společnosti provazochodce „Blázna" poznává vřelý cit, zažije vzácné okamžiky štěstí. V jejím osudu můžeme spatřovat ideu křesťanského vykoupení: každopádně nezištná láska k bližnímu a pokora prostupuje celou její bytostí.

Po uvedení na filmovém festivalu v New Yorku v roce 1972 způsobilo "Poslední tango v Paříži" Bernarda Bertolucciho velký mezinárodní rozruch. Navzdory krajně kontroverznímu pojetí sexuality byl tento film přivítán jak kritiky, tak publikem na celém světě. Je to jedno z mála uměleckých děl, které oslovily i řadového diváka. Tvůrci se zaměřili na zvrácené zneužívání jednoho člověka druhým a zabývají se též tématem smrti, sexu a kultury. "Poslední tango v Paříži" odhaluje lidskou přirozenost, jako žádný film předtím.

Tajemná historie ožívá ve vyprávění bývalého venkovského učitele, který byl přímým svědkem podivných událostí, jež se odehrály několik měsíců před vypuknutím první světové války v jisté vesnici na severu Německa. Vše začalo jednoho letního dne. Jediný doktor v kraji byl zraněn při pádu z koně. Následoval baronův synek, kterého našli zbitého před dveřmi zámku. Podivné a zdánlivě neopodstatněné násilné činy narůstají a s nimi i napětí ve vesnici, kde si lidé pomalu přestávají věřit. Jsou záhadné ataky projevem závisti či snahy někoho trestat? Přísná výchova a pevná společenská hierarchie se začínají otřásat ve svých základech a na povrch vyplouvají tutlané konflikty mezi chudými a bohatými, zneužívanými posluhovačkami a jejich pány či dětmi a přísnými rodiči. Až pozdě začne být obyvatelům vesnice jasné, že násilí se rodí přímo v jejich středu.

One of the greatest of black art pictures. The conjurer appears before the audience, with his head in its proper place. He then removes his head, and throwing it in the air, it appears on the table opposite another head, and both detached heads sing in unison. The conjurer then removes it a third time. You then see all three of his heads, which are exact duplicates, upon the table at one time, while the conjurer again stands before the audience with his head perfectly intact, singing in unison with the three heads upon the table. He closes the picture by bowing himself from the stage.

Dona Hermínia will have to rediscover and reinvent herself because her children are forming new families. This supermom will have to deal with a new life scenario: Marcelina is pregnant and Juliano is getting married.

V tomto filmu spolu poprvé hráli Humphrey Bogart a debutující 19letá Lauren Bacallová. Životem znavený Harry Morgan v žádném případě nemá zájem pomáhat francouzským odbojářům, ale mění názor, když se svůdná kráska Marie zeptá Nemá někdo zápalku? Rozvíjí se příběh plný vášně s množstvím zápletek a duchaplného humoru. Inteligentní scénář Williama Faulknera a Julese Furthmana režírovaný Howardem Hawksem značně připomíná Casablancu: francouzští odbojáři, bluesový klavírista (Hoogy Carmichael) a bar Martinique a nad tím vším milostný příběh v podání Bogarta a Bacallové.

Fred je pronásledován pohunky významného mafiána, kterému uloupil důležité dokumenty. Skrýší se mu stane pařížské metro, kde žije svérázná a fascinující komunita bohémů a bezdomovců, jež ho přijme do svých řad. Při vyjednávání o vrácení materiálů Fred naváže vztah s mafiánovou milenkou Hélénou, která znuděná životem zbohatlíků přijímá pozvání do snového světa metra a jeho obyvatel.

Za úsvitu jednoho květnového rána roku 1938 musí Antoinetta (Sophia Lorenová) postupně vzbudit a vypravit všech svých šest dětí i s manželem do obřího slavnostního průvodu. V malém římském bytě propuká obvyklá ranní strkanice. Nakonec ale celá rodina odchází včas a spolu s nimi vyráží do ulic i celý činžák. Antoinetta ovšem dobře ví, že se od ní očekává poklidit celou domácnost dřív, než se manžel vrátí. Začíná každodenní koloběh uklízení, vytírání, praní a vaření, ze kterého ji náhle vytrhne seznámení s Gabrielem (Marcello Mastroianni), jejím šarmantním sousedem. Přestože život nevzdělané ženy v domácnosti nemůže být vzdálenější světu svobodného mládence a známého rozhlasového hlasatele, mezi oběma lidmi rychle vzniká pouto, které zcela promění jejich dosavadní pohled na život... Snímek Ettore Scoly z roku 1977 vychází ze skutečné návštěvy Hitlera v Římě, zcela záměrně se ovšem vyhýbá bujarým oslavám v ulicích a zaměřuje se na zdánlivě nepodstatné dění ve ztichlém činžovním domě.