Příběh jednoho lidského života, v jehož středu stojí posedlost výtvarným „uměním“ – (sebe)destruktivního malíře v závěru hraje „kupodivu“ sám Kitano Takeshi, jehož výtvarnou tvorbou je celý film doslova zavalen. Narozdíl od ostatních filmů z téhož období, Achilles není zdaleka jen Kitanovou (auto)parodií, ale i velmi svéráznou nicméně hlubokou psychoanalytickou sondou...

Plachý chlapec, který se vyjadřuje pomocí haiku, a bublinová, ale nesebevědomá dívka spolu jednoho dne prožijí krátké kouzelné léto.