Je rok 2012 a jeden a půl dekády nedopadený gang čtyř lupičů a jedné ženy tvoří pseudo-rodinu se zástěrkou podnikání v zahradnictví. Hwayi je jejich syn, kterého unesli v roce 1998 při jedné loupeži a od dětství ho straší vidina monstra. Hwayi dospívá, poprvé se zamiluje a začíná si uvědomovat rozdíl mezi životem normálního teenagera a tím svým. Celý gang ho učí svým individuálním schopnostem a připravují ho na jeho první misi. Při té ho ale dožene jeho minulost, které teď musí čelit.

Soo-Myung a Seung-min, oba 25 letí, setkali se poprvé v Soori Hope nemocnici, chátrajícím psychiatrickém zařízení nacházející na hoře. Soo-Myung byla institucionalizována, celých devatenáct let po traumatu způsobeného sebevraždou její matky, a má fóbii z nůžek. Seung-min je zdravý a šampión kluzák, ale byl násilně dopustil jeho chamtivé nevlastního bratra, aby si Seung-Min podíl rodinného dědictví. Soo-Myung je model trpělivý, pokojně a pasivně tráví své dny v nemocnici, navzdory svým nekalým zdravotních sester, na rozdíl od Seung-min, který je chodící časovaná bomba. Brzy, Soo-Myung dostane svázaná do Seung-Min je bezohledné plánu, aby se vymanily z nemocnice.

V roce 1592 vtrhli do Koreje Japonci. Aby se král Seonjo vyhnul nebezpečí, prchá do říše Ming a zanechává svůj lid napospas nelítostným vetřelcům. Svého 18letého syna Gwanghaeho jmenuje korunním princem, pověřuje ho vládou a posílá ho s malým doprovodem do vzdáleného posádkového města Ganggye, kde se má spojit s generálem Shinem a s jeho pomocí vytvořit ze zbytků armády a civilistů dobrovolnickou armádu. Jeho bezpečnost na cestě má zajišťovat velitel nájemných vojáků To-woo.

Filmový příběh je inspirován skutečnou událostí ze sklonku vlády dynastie Koryjo. Tato dynastie vládla v Koreji v rozmezí let 918-1392 a dala této zemi její mezinárodní jméno. Ambiciózní král již nechce být bezmocným vazalem provincie Jü-an ovládané mongolskými nájezdníky. V době intrik je celkem prozíravé vycvičit oddanou královskou gardu, která slouží k jeho osobní ochraně nejen před vlastní nespokojenou šlechtou. Vztahy s Jü-anským vládcem se rychle zhoršují – všichni totiž očekávají zprávu o početí následníka trůnu královou manželkou, jü-anskou princeznou … . Král bez dědice je bezcenným artiklem a tak dvorské intriky podporované Jü-anem den ode dne sílí.

Killa nemá pořádné jméno a nemluví. Vyrostl jako sirotek a čas tráví sledováním koridy, pojídáním ústřic, psaním poezie a zabíjením. Nájemným vrahem se stal proto, aby jednou mohl zaplatit operaci, která by mu vrátila řeč. Pro svou „práci" si vytvořil vlastní pravidla – zabíjí jen zjizvené a pokřivené. Když se z Killy, malého chlapce z ulice, a z She, bezprizorní dívky z baru, stane zvláštní rodina a Killa si začne zvykat na nové něžné útočiště, přichází poslední zakázka. Snímek o totálním outsiderovi, který touží někým se stát a najít své místo ve světě, je variací na bojové filmy, jež jsou v Jižní Koreji populární, a je také jakousi odpovědí na tvorbu Tarantina a na Jarmuschův film Ghost Dog - Cesta samuraje. Hlavní roli ve filmu plném evropské vážné hudby, bizarních lokací, násilí i lehkých vtipů a ironie neodolatelně hraje Shin Ha-kyun. Dokázal skvěle ztvárnit obě polohy postavy – drsného zabijáka i dojemného snílka.

Příběh o lásce a přátelství, který se odehrává v době, kdy muž a žena náhodně komunikují prostřednictvím rádia.

Druhá Tazza podstatně lepší té předchozí. Opět s hlavním hrdinou vputujeme do světa hazardu karetního hraní v Koreji. Herecky mi to, ale přišlo slabší, herci a hlavně herečky se mi líbily víc v předchozím filmu. Jinak tohle má náboj, má to spád, vše co předchozímu chybělo. Nakonec tomu v mých očích ublížila ta až šíleně překroucená zvratovost, kdy už to enbylo ani vtipné, ani dobré. Těžko brát, že by pak mohlo dojít k tou grande finále, moc účelové, chyběla tomu přirozenost. Každopádně hry tentokrát vypadaly mnohem chytlavěji, dobře natočené. Přesto některé věci ve filmu jsou na klasické WTF... Výprava byla taky více svéraznější, odvážnější a celkově více nemislosrdnější a brutalnější. Rozřezávání ruky mezi prsty se jen tak nevidí, nedobrovolné odebíraní orgánu to už je častější.