Demobilizovaný venkovský mládenec se vydá za bratrem, kterému se prý v Petrohradu dobře daří. Danila nečekal, že za úspěchem je nečistá práce, ale nabídnutou úlohu nájemného vraha přijal. Člověku jde až mráz po zádech, když sleduje s jakou samozřejmostí dokáže tento normální kluk, toužící po přátelství a po opravdové lásce, zabíjet.

Film byl natočen na základě krátkých příběhů ruského spisovatele Yurie Guermana. Píše se rok 1944. Valká není zdaleka u konce, ale nepřítel je na ústupu. Mnoho pilotů si přivedlo své rodiny na leteckou základnu nedaleko Baltického moře, aby si navodili zdání normálního života po mnoha letech válečného teroru. Kdykoli může přijít povel k útoku a pro každého se může tento let stát posledním. Semyon Aronovich efektivně kombinoval unikátní dramatické sekvence z válečných dokumentárních filmů, které byly filmované, na jedné straně, britskými, a na druhé straně německými filmaři. A to v době, kdy německé bombardéry napadly Britské konvoje nákladních lodí.

Mezi námi žijí i Jiní, vyvolená kasta stoupenců sil Světla a Tmy, kteří magickou sílu těží z lidské energie. Její používání upravuje Dohoda, kontrolovaná Inkvizicí. V souladu s ní každé dobro musí být vyváženo zlem. Síly Tmy brání právo na neomezenou svobodu lidských činů a pravdu o kruté realitě, síly Světla neustále zvažují, zda svými skutky nevyvolají stupňování nežádoucích následků. Aby se nevymkly zavedenému řádu, vydávají i licence upírům, sajícím lidskou krev. Svou misi realizují Hlídky Světla a Tmy rafinovanou kombinací zásahů a v konstelacích, které připomínají souboje práva se zločinem či rejdy rozvědek. Nerozhodné výsledky jejich permanentní konfrontace pak připomínají situaci světa s jeho neutuchajícími konflikty a nejistotami, zmatením mravních hodnot. Atraktivní způsob zpracování oslovuje zejména mladé hlediště. (oficiální text distributora)

Zima 1944. Poručík Anochin se zotavuje po těžkém zranění. Sžíraný nenávistí k nepříteli touží po návratu na frontu. Je však se skupinou německých zajatců odvelen do odlehlé vsi Polumgla, kde má zajistit výstavbu translační věže a zároveň i stravu a přístřeší pro svěřené zajatce. Ve vsi narazí na neochotu a nenávist. Časem však ženy, jejichž muži jsou na frontě, nepohrdnou výpomocí v domě či doprovodem na lov medvědů. Teď už sytí, teple oblečení a respektovaní zajatci vztyčují v zasněžené tajze dřevěnou věž. Hrany konfliktu se uhlazují, soužití lidí v oboustranné nouzi nabývá humánních dimenzí. Ve společném úsilí o přežití si sotva uvědomují, jak krutý režim rozhoduje o jejich osudech.