Kostýmní komedie, pod jejímž fraškovitým povrchem prosvítá hlubší filosofický kontext, má odlehčenou zápletku - milostné hrátky v podání několika mileneckých dvojic, do jejichž sladké rozvernosti proniká místy hořká ironie. Není bez zajímavosti, že v době vzniku filmu prožíval režisér těžké životní období ('Když jsem jedinkrát v životě málem spáchal sebevraždu, natočil jsem Úsměvy letní noci'). Neodolatelná komedie s břitkými dialogy je důkazem, že ani Bergman nemusí být stále jen vážný.

Co znamená ten zvláštní sen samotářského profesora Borga v úvodu filmu? Tato scéna, k níž Bergmana inspiroval jeho vlastní sen, zatížená temnou symbolikou a surrealistickými záhrobními rekvizitami, jako by jednoznačně znamenala předpověď brzké smrti. Vše tomu nasvědčuje: vylidněné město, zastavený čas ve slepémciferníku hodin bez rafijí i Borgova vlastní živá mrtvola, která se na něj sápe z rakve. Avšak zpráva vyslaná snem je něčím víc: naléhavým vzkazem o neodčiněném dluhu, který musí Borg nejdřív splatit životu, než zemře. Sen tu funguje jako spouštějící signál k zahájení namáhavého sestupu do nitra na cestě k pravdivému sebepoznání a přehodnocení dosavadní existence.