Adaptace úspěšného románu Živka Činga. V Jugoslávii skončila druhá světová válka. Sirotek Lem je umístěn do domova uprostřed hor. Zařízení je však spíše pracovním táborem pro děti padlých nepřátel, kde jsou děti tvrdě převychovávány v duchu komunistické ideologie. Jednoho dne do sirotčince přivedou tajemně vyhlížejícího chlapce Isaka. Lem se k němu přimkne jako ke své poslední naději na přežití. Celý příběh je konečným zúčtováním úspěšného starého muže. Nejedná se o přesnou historickou rekonstrukci, Trajkov totiž nahlíží svět lágrů, pomatených ideologií a vůbec celou situaci ve válkou rozvrácené zemi očima dětských hrdinů. Suverénně zvládnuté dílo je vrcholem režisérovy dosavadní tvorby.

Noc bezMoci je adaptací filmové povídky českého spisovatele a scénáristy Jana Procházky s názvem Ucho. První adaptací této povídky byl stejnojmenný černobílý film režiséra Karla Kachyni z roku 1970 v hlavních rolích s Radoslavem Brzobohatým a Jiřinou Bohdalovou, který byl ihned po dokončení zakázán a premiéru měl až roku 1990. Stejně jako Kachyňův film, i Noc bezMoci je komorním dramatem, které ukazuje politiku jako sféru plnou intrik, lží a nedůvěry. Hlavního hrdinu, náměstka ministra, líčí jako člověka ovládaného strachem a oportunismem. Děj se tentokrát odehrává v Makedonii 90. let a ve vile prošpikované odposlouchávacím zařízením se dohadují Nikola Ristanovski a Verica Nedeska. Snímek stojí na výborném herectví obou hlavních protagonistů a na přesném vystižení paranoidní atmosféry. Látka tak dává smysl i v současnosti, kdy se sice změnily režimy i technologie, ale zákulisní principy zůstávají stejné