V „Paříži, miluji tě“ se sešli světoznámí režiséři, mezi něž patří bratři Coenovi, Gus Van Sant, Gurinder Chadha, Wes Craven, Walter Salles, Alexander Payne a Olivier Assayas, aby společně ukázali Paříž způsobem, jaký tu ještě nebyl. Natočen lidmi stejně kosmopolitními jako město samo. Americký turista vidí rasové napětí a paranoidní vize města. Mladá emigrantka pracuje v buržoazním prostředí. Americká hvězdička natáčí film. Muž neví, zda být s manželkou nebo milenkou. Mladík pracuje v tiskárně a touží po jiném muži. Otec se pere se vztahem ke své dceři. Pár se snaží okořenit svůj sexuální život. To je jen pár zážitků, které tvoří „Paříži, miluji tě“...

Joséphine Lapierrové je skoro 30 let, bydlí s kocourem, kterému říká Brad Pitt, nenávidí svou práci, svůj zadek a ještě nepoznala muže svých snů … Když se při pravidelném běhu v parku se sestrou dozví, že je Diana zasnoubená, narazí Joséphine do stromu a zoufale bezmyšlenkovitě vyhrkne, že je zasnoubená s bohatým brazilským chirurgem. Tahle malá a vlastně nevinná lež ji vrhne do víru naprosto ztřeštěných dobrodružství, čímž konečně dostane reálnou šanci najít skutečnou lásku.

Michel, padesátiletý muž, grafický návrhář, se rozhodl změnit městský životní styl a pokračovat v dobrodružství. Fascinovaný leteckou poštou sní o Jean Mermose, když je na skútru. Jednoho dne Michel vidí obrázek kajaku.

Otec žije se svým synem v srdci pralesa. Vedou primitivní, nesnadný život v naprosté izolaci. Z chlapce vyroste divoch, který se svého obrovského tyranského otce bojí, ale zároveň k němu chová obdiv. Jeho jedinými společníky jsou duchové strašící v lese. Jednoho dne chlapec objeví sousední vesnici a seznámí se s mladičkou dívkou Manon. Vedle ní si uvědomí existenci lásky. Od této chvíle nikdy nepřestane hledat místo, kde se skrývá otcova láska k němu. Předlohou filmu Den vran se stal stejnojmenný román kanadského autora Jeana-Françoise Beauchemina, který se okamžitě po vydání stal bestsellerem a získal cenu Prix France-Québec.

Píše se rok 1971 a mladá Delphine se odhodlá opustit farmu na francouzském venkově a odjíždí do Paříže. Nedlouho poté potká Carole, atraktivní a sebevědomou ženu, která na univerzitě vede rodící se feministické hnutí. Navzdory odlišnému původu se do sebe okamžitě zamilují. Smrt v rodině však Delphine povolá zpět na farmu a Carole se svou lásku rozhodne následovat. Avšak realita každodenního bezčasí vesnice nemůže být ve větším kontrastu vůči rozvíjejícímu se světu svobodomyslné Paříže. Nejnovější snímek Catherine Corsiniové vypráví pozoruhodně působivý příběh vášnivé lásky a společenské změny, který podtrhuje výjimečná chemie hereček v hlavních rolích.

Bécassine je naivní, bezelstná, zasněná, vynalézavá, vždy upřímná, nevinná, jemná, optimistická, věrná, otevřená, legrační, nenapravitelná, nadšená, fascinovaná rychlostí, žasnoucí nad elektrickým osvětlením, velmi praktická, instinktivní, nešikovná, velkorysá, bojovná, vždy plnící své sliby, chápající vše doslova a vždy připravená říct své malé Loulotte, že ji má ráda všem navzdory.

Rafael Padilla přezdívaný Chocolat byl prvním černošským klaunem. Vystupoval společně s ostříleným kolegou Footitem a toto na první pohled nepravděpodobné duo si na počátku 20. století podmanilo Paříž. Jenže lákadla slávy a dobové předsudky připraví Padillovi v podání Omara Sye (Nedotknutelní, Samba) víc překážek, než s kolika počítal...

Proslulý režisér Alain Resnais (1922 - 2014) se zasloužil o nejdůležitější formální i obsahové výboje francouzské nové vlny, experimentoval se způsobem výpovědi. Už jeho dokumentární snímky, které natáčel v průběhu 40. a 50. let, vzbudily jak obdiv (motiv nacistických koncentračních táborů v Noci a mlze), tak cenzurní zákaz (domorodé africké umění ničené kolonialismem ve filmu Také sochy umírají). I čeští diváci mohli v průběhu následného desetiletí spatřit jeho první hrané filmy Hirošima, má láska, Loni v Marienbadu a Válka skončila, v nichž složitou vypravěčskou strukturu cílil jak k závažným společensko-politickým jevům, tak nejasnostem v lidském vnímání a paměti vůbec. Resnais si vždy dokázal uhájit tvůrčí nezávislost, i když dávno nevzbuzoval takovou pozornost, jak v dobách svých začátků. Rád obsazoval slavné herce, které představoval v nezvyklých rolích i výrazových polohách (Y. Montand, J. P. Belmondo, G. Depardieu).