I jemná skica malé životní epizody obyčejného muže v sobě může obsáhnout minulost, přítomnost a budoucnost největšího z národů. V debutu 26letého básníka Gana Bi se venkovský lékař vypravuje na pouť s cílem nalézt ztraceného synovce a spojit skrze svěřené předměty dávné milence. V uhrančivém čtyřicetiminutovém záběru se jeho cesta do rodného kraje mění v mystickou zkušenost. Ruční kamera začne žít vlastním životem, překonává několikakilometrový úsek a její nepředvídatelně vytyčená trasa připomíná říční meandry. Podvečer v malém čínském městečku se mezitím proměňuje v magický časoprostor, který si postupně podmaňuje odpoutaná lékařova paměť. Kaili blues je vizionářskou filmovou básní o bolestné touze vytěsnit minulost a zároveň se s ní vyrovnat. Pocity hlavní postavy intimně propojuje s životy venkovanů, které jsou lapeny v rozporech mezi tíživou historií a nadějným zítřkem, nostalgií a závratí z překotných proměn země.

Hypnotický romantizující neo noir nejtalentovanějšího ze současných čínských filmařů Gan Biho je magickou meditací o prostoru a času i enigmatickou básní o ztrátě a bolesti. Film jako sen utkaný z nespolehlivé paměti a ještě nespolehlivější skutečnosti – barevně, světelně i kompozičně uhrančivý přelud narozený z melancholicky rozostřené přítomnosti a minulosti, která dost možná ani nebyla. Podmanivý rytmus a truchlivá obrazotvornost filmu o muži, který hledá svou dávno ztracenou lásku, evokuje ponuřejší a abstraktnější verzi raných filmů Wong Kar-Waie či vrcholných děl Andreje Tarkovského. Film, který nás zavádí do fantaskních ruin provinčního města Kaili na jihovýchodě Číny, vrcholí více než 50 minut trvajícím záběrem-zjevením natočeným bez jediného střihu ve 3D. Poslední večery na Zemi staví na mesmerizujícím efektu a náladě více než na zápletkách a zřetelné distribuci informací, činí tak ale z dobrého důvodu. Čím méně toho totiž víme, tím méně toho zapomeneme.