Jako malý kluk byl Louis pěkný sígr, jeho výhodou bylo, že před následky svých činů dokázal skoro vždycky utéct. Toho si všiml jeho starší bratr Pete, kterého napadlo, že by běžecký talent mohl využít na závodní dráze. Dotáhl to až do amerického olympijského týmu na hry v Berlíně v roce 1936, kde mimo jiných ohromil i Hitlera. O pár let později ohromoval jeho spojence jako člen posádky amerického bombardéru operujícího v jižním Pacifiku. Když během jedné záchranné operace jeho stroj spadl do oceánu, byl Louis jedním ze tří členů posádky, kteří havárii přežili. Víc než měsíc strávil v záchranném člunu, než ho zachránila kolem plující loď. Bohužel, ta loď byla japonská. Zamperini se ocitl v zajateckém táboře, který připomínal peklo na zemi. Už tak těžké podmínky k životu se Louisovi ještě zhoršily, když se jeho věznitelé dozvěděli, že je to slavný sportovec. Chtěli ho zničit, chtěli ho zlomit. Jenže on byl prostě nezlomný.

Jižní Vietnam, pozdní odpoledne 18. srpna 1966 - tři a půl hodiny v lijáku, uprostřed bláta a roztříštěných stromů plantáže zvané Long Tan, se snaží major Harry Smith a jeho rozptýlená rota 108 mladých a většinou nezkušených australských a novozélandských vojáků bojovat o svůj život. V cestě jim stojí drtivá nepřátelská přesila jednotek Viet Congu a severního Vietnamu, která čítá přes 2000 mužů. Po vyčerpání munice, nárůstu obětí a obklíčení nepřítelem si každý člověk začne hledat svoji vlastní odpověď na to, jak triumfovat nad nejistou budoucností se ctí, slušností a odvahou.