Mladý učitel opouští gymnázium a rodiče v hlavním městě a přichází na venkovskou školu, aby tam znovu našel sám sebe. Postupně získává důvěru místních lidí, především svérázné statkářky Marie a jejího sedmnáctiletého syna. Návštěva učitelova pražského kamaráda mění zdánlivě poklidné místo v doutnající spáleniště rozvrácených vztahů. Na Marii a zvláště na jejího syna dopadne zjištění, že jejich nový přítel je homosexuál. Dokážou v sobě hrdinové poetického dramatu najít sílu k odpuštění a přeformulovat svou touhu po lásce a přátelství?

Dnes již kultovní autorská inscenace Jiřího Havelky a HaDivadla, která je inspirována Einsteinovou teorií relativity a „myšlenkovým třeskem", který tato teorie vyvolala. Havelkova inscenace je vtipným, drzým a zvídavým scénickým experimentem, který přímo před zraky diváků ověřuje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas. V první části představení nás fyzik stylizovaný od podoby A. Einsteina seznámí se základními pojmy své teorie. V druhé části se jeviště stává einsteinovským časoprostorem, kde si jednotlivé postavy jedoucí vlakem do Curychu spolu s divákem vyzkoušejí na vlastní kůži fungování světa, který začal 29. května 1919. Tehdy se potvrdila pravdivost jeho teorie vesmíru. Divadelní hra měla premiéru 9. ledna 2008.

Příběh dvou dvanáctiletých klulů, kteří se den po Silvestru náhodně ocitnou na zvláštní oslavě v bytě mladé dívky a ve společnosti dvou dospělých mužů. Děti se v bytě zapomenou, prožijí svoje první setkání s láskou a sexualitou, přestanou vnímat čas a neuvědomí si, že se po nich doma shánějí a pravděpodobně už je hledá policie.

Hedvika je svobodná matka tříměsíční Adélky, která prochází životní krizí. Podvědomě cítí, že má raději svého psa než vlastního potomka, a v pořádku není ani její vztah s matkou. Po období vnitřního zmatení si uvědomí, že její hlavní problém spočívá v absenci mateřské blízkosti. Když jedné noci nalezne rodičovské deníky svého zesnulého otce, kde zaznamenával rané dětství dcery, rozhodne se Hedvika jejich láskyplný obsah využít jako terapii: začne deníky intenzivně číst, jezdit na místa v nich popisovaná nebo navštěvovat příbuzné ze strany zesnulého otce.

Příběh se odehrává v panelovém městě na severu Čech, v krajině fabrik, drátů vysokého napětí, betonových nadjezdů, v krajině zpustošené povrchovou těžbou uhlí, v novodobé poušti, kde ubohé zbytky přírody zalévané chemickými dešti vedou úporný boj o přežití a lidé si už na to všechno dávno zvykli. Monča miluje Standu. Standa je místní hokejová hvězda, Monču má rád, Monča je jeho buchta a rád by s ní měl jednou děti, ale jak jí má být věrnej, když těch ženskejch je pořád kolem plno. A tak Standa odletí a Monča zůstane doma, vrátí se zpátky k rodičům do věžáku a čeká, až ji Standa vezme k sobě, ale Standa se ozývá čím dál tím míň a Monice je čím dál tím víc jasný, že na ni kašle, že je se svou láskou sama, ale aspoň že má Toníka. S Toníkem vyrůstali ve věžáku, ve sklepě si ukazovali ty věci a Toník měl mezi nohama tak malinkou tu svoji hadičku a Monča se vždycky musí smát, když si na to vzpomene, a Toník byl do Monči vždycky zamilovanej...

Příběh lidí v malé vesnici Schwarzwald, které dějiny vláčejí událostmi třicátých a čtyřicátých let minulého století. Jak se vyrovnat se smrtí z rukou vlastních sousedů? Jak čelit rostoucímu zlu, kterému nikdo nevzdoruje? Co dokáže lidská vůle žít a jaká je hodnota pokory a naděje?

Císař Maxmilián se při návštěvě jednoho venkovského zámku vypraví do podhradí v převlečení za pacholka. Spřátelí se s vysloužilým tamborem, který se zamiloval do dcery místního rasa, Ančičky. Společníci jsou obviněni lstivým vrchním správcem z napomáhání loupežníkům a mají být popraveni.

Bohuš je rázovitý vesnický chlapík, který žije sám v rozpadající se chalupě. Pracuje jako dřevař, většinu času však se svými kumpány tráví popíjením slivovice a zahálčivým povalováním v trávě. Jeho poklidný a vcelku spokojený život se změní v okamžiku, kdy se objeví elegantní advokát Ulrich, který překvapenému Bohušovi oznámí, že zdědil obrovský majetek.

Příběh černé vánoční komedie Doblba! se odehrává v rozvětvené rodině Mukových. Hlavním hrdinou je Karel Muk, jednoduchý chlapík s jednoduchými sny, žijící poněkud stereotypním manželským životem s Terezou, nevlastní matkou Karlovy dcery Valinky. Řečeno slovy scénáře: … Karel pracoval dlouhá léta jako správce hřbitova a s oblibou říkal : Jistá je jen smrt, ale nikdy si nepřipustil, že by se ho mohla nějak dotknout. Nebylo toho moc, za co by se ho dalo pochválit. Bratr Robert Muk je naopak sebevědomý a praktický podnikatel a nejmladší Pavel jakoby se stále nemohl rozhodnout, zda najít smysl života v ochraně šumavských hvozdů nebo v erotických hrátkách se sekretářkami. Jednoho dne, krátce před Vánocemi spadne rodině Mukových do klína nečekané dědictví.

Roman vede pofidérní autobazar na okraji města, má tři děti, živelnou manželku a pije. Emil, fanatický milovník pořádku, si piplá svou autodílnu v centru, za kterou stojí jeho největší chlouba: maketa Formule 1. Když Emil v televizní soutěži vyhraje vstupenky na Velkou cenu Formule 1, nezbývá mu nic jiného než požádat bratrance Romana, aby jej tam zavezl. Neumí totiž řídit. Ani jeden z nich ještě netuší, že se na ně nabalí místní magnet na problémy, vrchní dodavatel kradených aut a Romanův kamarád z vězení Štětka.

V předvečer vánočních svátků nastupuje mladý nezkušený lékař na svou první noční službu. Zkušenější kolegové odcházejí k rodinám a nic nenasvědčuje tomu, že se klidná noc stane bojem o dětský život a profesní i osobní atestací.

Vzrušující příběh o posedlosti hudbou a historii zásadní skladby Leoše Janáčka, na jejímž začátku stálo válečné zranění pianistovy ruky. Ústředním tématem filmu je příběh jednorukého klavíristy Otakara Hollmanna (1894–1967), který byl v zákopech první světové války opakovaně raněn do pravé ruky. Po válce se objevilo velké množství hudebníků, kteří museli kvůli válečnému zranění opustit svou kariéru. Někteří se však i přes tento handicap dopracovali k virtuozitě. Hollmanova vášeň pro hudbu přesvědčila Leoše Janáčka (1854 – 1928), aby zkomponoval výjimečnou klavírní skladbu Capriccio pro klavír levou rukou, která se stala protiválečnou manifestací. Dokumentární film vychází z dosud nikdy nepublikovaného životopisu Otakara Hollmanna a jeho korespondence s Leošem Janáčkem. Kromě historické linky, vyprávěné filmovými animacemi, ve filmu vystoupí také současní interpreti včetně Japonky Yasuyo Segawa, která hraje jednou rukou.