Píše se rok 1941 a mladý neurotický scénárista prožívá v nehostinném hotýlku mučivý existenciální zápas při psaní scénáře na objednávku hysterického šéfa hollywoodského studia, nucený přitom odložit vlastní autorská kritéria. Jeho jediným přítelem v osamocení a prázdnotě je tlustý pojišťovací agent z vedlejšího pokoje, ironicky krásná, permanentně indisponovaná postava. Atmosféra je plná tajemství, stínů a Finkových obsesí. Film je proložený množstvím zvukových a obrazových znaků (makrodetaily, zvláštní záběry). Interiéry i exteriéry jsou důsledně stylizované (světlé barvy prostředí spjatého s vedením studia, resp. pochmurné červenohnědé odstíny a pološero Finkova působiště). Sugestivnost pohybů kamery, herectví a zvuku dramatizuje banality a vytváří falešné napětí s absurdními zvraty. Film je jakousi kombinací Kafky, Hitchcocka a Harolda Lloyda. Bratři Coenové ve svých znamenitých dílech představují vtipný surrealismus dneška, baví se hrou citátů, rafinovaností a klišé.

Mladý snaživý spisovatel Jamie Conway tráví noci se svým přítelem Tadem v newyorských barech, opíjeje se do němoty a nezapomínaje ani na pravidelný přísun drog. Není divu, že ho kvůli alkoholovým a drogovým excesům opustí žena Amanda, načež se Jamieho závislost ještě prohloubí...

Na počátku čtyřicátých let žije v Queensu naprosto obyčejným životem naprosto obyčejná rodina. Jedí, pijí, hádají se, vychovávají děti – a hlavně poslouchají rozhlas. Nic zvláštního by na tom všem vlastně nebylo, kdyby nešlo o rodinu Woodyho Allena...