Spisovatel Andrej Gorčakov, jenž je v Itálii ponořen do studia života a díla ruského skladatele Sosnovského, je stižen návalem stejné choroby, jež rozdírala již hudebníkovu duši – nostalgií, typicky ruským steskem po rodné zemi, z níž se lze vyléčit jedině návratem. Vize domova, probíhající před Andrejovým vnitřním zrakem, dokumentují stav jeho nitra, jež najde spirituální protějšek v postavě italského podivína Doménica. Ten v přesvědčení o hrozící zkáze světa naléhá na Andreje, a přiměje ho k symbolickému rituálu v lázeňském bazénu, po jehož vykonání údajně bude svět spasen.

Novinář Molloy poslouchá pohnutý příběh podivně bledého mladíka Louise, jenž kdysi přestoupil práh smrtelnosti. S věcným klidem, za nímž cítíme obrovská traumata a netušené hrůzy, líčí Louis všechna svá setkání s lidskou krví a se smrtí…

Moji přátelé II. volně navazuje na první díl filmu Moji přátelé. Pětice, později čtveřice, neúnavných temperamentních recesistů, kteří nikdy neberou nic vážně a i přes bolestné události, které se v jejich životě udály (např. smrt jednoho z nich, žalostná chudoba nebo také problémy v lásce) se dokáží zasmát na svůj účet, na účet svých přátel a hlavně na účet úplně cizích lidí (např. narovnání šikmé věži v Pise nebo fotografování choulostivých partií na fotoaparáty zahraničních turistek). Berou život jako jedno velké dobrodružství a snaží si ho užít za každou cenu. Až do poslední chvíle.

Verdun, Paříž 1916 aneb nejskvostnější setkání Indyho a umělkyně Mata Hari.