Najatý vrah přezdívaný „Lulek“ je podmíněně propuštěn z vězení. Brzy poté mu prokurátor, který ho před několika lety zatkl, učinil nabídku, kterou nemohl odmítnout. Na oplátku za spoustu peněz, vymazání spisů a možnost diskrétního opuštění země znamená pro „Luleka“ likvidaci velitele Ústředního vyšetřovacího úřadu. Vrah zabije Staszka, odstřelovače vyloučeného z armády, který se stal obětním beránkem za neúspěšnou misi v Afghánistánu. „Lulek“, který vystupuje jako kontrarozvědný důstojník, přesvědčuje muže, že byl vybrán pro zvláštní úkol, a pokud to udělá, bude mít šanci vrátit se do armády. V průběhu příprav na atentát začíná být Staszek podezřelý ze skutečných záměrů „Luleka“. Mezitím ředitelé naléhají na urychlení akce. Smrtící odpočítávání začíná.

Dějištěm tohoto drsného, napínavého a inteligentně vymyšleného kriminálního thrilleru jsou hlavní třídy a ulice současné Varšavy. Zaměřuje se na sedm příslušníků dopravního policejního sboru, jejichž životy se změní poté, co jeden z nich zemře za záhadných okolností.

Tento film je brutálním útokem na polskou katolickou církev, na se státem provázaný systém, v němž dominantní roli hraje pokrytectví. Sex, chlast, krucifix. Výborně natočené a luxusně zahrané drama, ve kterém hraje svou roli i česká potratní klinika. Jen netuším, komu je film určen. Že je církev prohnilá od malých farností až po arcibiskupství (potažmo papežský stolec) my, bezvěrci, dávno víme. No a pánbíčkáři ji stejně budou dál omlouvat slovy (mottem filmu): Církev je svatá, ale tvoří ji lidé hříšní.

Záminkou k černé grotesce o nezřízené posedlosti penězi je svatba dcery vesnického boháče, vědomého si moci peněz. Ženicha uplatí luxusním vozem, ale dodavatel žádá okamžitý doplatek. Zatímco svatebčané hodují, otec se zaplétá do složitých transakcí, při nichž musí podplácet notáře, policisty a nakonec i kněze, aby se dostal ze spárů chladně kalkulujícího gangstera. A to všechno uprostřed bujarého a poté bezuzdného veselí, gradovaného mírou opilosti nenasytných svatebčanů. Sugestivní rytmus scén a dialogů, souznějících s hudební produkcí, nutí myslet na Formanův hasičský bál s tombolou i na obdobné výjevy z Wajdovy Veselky. Ovšem na rozdíl od Wyspiańského venkovanů, omámených i vizí boje za národní svobodu, venkované Smarzowského se vyžívají v závisti a chamtivosti, zlé škodolibosti a v podlých podrazech.

Zneuznaný zápasník MMA ztratí po bouračce bratra a musí převzít rodinný noční klub. Jenže brzy zjistí, že jeho sourozenec nezemřel nešťastnou náhodou.

Blíží se Vánoce, ale pro Davida to není šťastné období. Po přestěhování do velkého města jsou jeho rodiče zavaleni prací a zapomněli na význam Vánoc. David se to rozhodne změnit. Společně se skřítkem Albertem, který utekl ze země Ježíška, aby zjistil, o čem Vánoce vlastně jsou, se David vydává do Tater, kde žijí jeho prarodiče, na cestu plnou dobrodružství.

Čtyňačtyřicetiletý Adaš Miauczyríski je typický frustrovaný intelektuál postsocialistické epochy. Jako mizerně placený středoškolský profesor polonista má spoustu důvodů, proč nenávidět školu a studenty. Bydlí v typickém bytě na sídlišti, které mu skýtá plno podnětů k rozčilení. Od rána se až rituálně věnuje hygienickým úkonům, které ho stejně otravují jako uklidňují. Nerad vstává. Bojí se každého nového dne, předem se děsí kontaktů s nenáviděným vnějším světem, ale i s rozvedenou manželkou a dospívajícím synem. U jídla si pouští televizi a znechuceně reaguje na šarvátky poslanců v Sejmu, které ho jako polského vlastence urážejí. Sféra vysokých ideálů ho povznáší, přízemní každodennost ubíjí. Permanentní nespokojenost si vybíjí impertinentním, až neurvalým chováním. Navykl si na samomluvu a monology, v nichž bohatě používá slovo „kurva", což výmluvně dokresluje nejen portrét, ale i hloubku mentálního propadu degradovaného intelektuála naší doby.

Příběh zaklínače Geralta, který ač předurčen k zabíjení potvor a ochraně lidí musí žít na okraji společnosti a je všemi nenáviděn. Platí tak za své schopnosti získané přeměnou, schopnosti umožňující mu přežít. Geralt patří mezi postavy, které nejsou ani dobré ani zlé, a musí neustále volit mezi mnoha různými vice či méně špatnými možnostmi. V tom se velmi přibližuje reálnému světu.

V pátém pokračování již úspěšných Listy do M. se Děda Mráz Mel (Tomasz Karolak) ocitne nečekaně na ulici a vzápětí nechtěně stane hrdinou Polska. Szczepan (Piotr Adamczyk) s Karinou (Agnieszka Dygant) jdou navštívit svého prachatého strýce, kde se stanou součástí obrovské hádky o rodinné dědictví. Televizní moderátorka Anna (Aleksandra Poplawska) je tak zaneprázdněná prací, že si téměř ani nevšimne, že má syna. A Wojciech (Wojciech Malajkat), který nevnímá radostnou a klidnou atmosféru Vánoc, narazí na někoho, kdo mu úplně změní plány.

Olga a Maks jsou od sebe vzdáleni 15 let. Ona je úspěšná žena se zavedeným postavením, matka dospělé dcery, on je pohledný mladý muž, který si užívá života plnými hrstmi a žije jen přítomností. Mohlo by se zdát, že se tyto dva odlišné světy nikdy nepotkají, a přece jim osud postavil do cesty.

Nenapravitelný sukničkář má pocit, že mu žádná žena neodolá. A tentokrát začne nadbíhat tvrdohlavé ženě, která se má provdat za syna ambiciózního politika.

Začátek 90. let přinesl zásadní společenské změny a řadu nových možností. Uvědomují si to i čtyři hrdinky různého věku, toužící po naplnění svých životů. Snímku jednoho z nejvýraznějších polských tvůrců současnosti dominují skvěle zachycené momenty spalující, bolestné touhy po lásce a intimitě i precizní kamera Olega Mutua. Stříbrný medvěd za nejlepší scénář na letošním Berlinale. (51st KVIFF)