Laskavá komedie o jedné předávací inventuře, jenž je důkazem, že i takové místo jako sklad se může stát dějištěm úsměvného příběhu, který ani za víc než dvacet let, jenž od jeho vzniku uplynuly, neztratil nic ze svého kouzla. Jeho hrdinkami jsou dívky a ženy pracující mezi stohy talířů ve velkém skladu jedné porcelánky. Příběh začíná v okamžiku, kdy do skladu nastupuje nová síla, šestnáctiletá Maruška, a zatímco vedoucí, paní Světla, jako již mnohokrát vyhrožuje, že "s tím sekne" a půjde dělat jinam. Přestože vytoužený nový skladník je ochoten převzít sklad okamžitě, Světla trvá na inventuře. To ovšem netuší jaký pedant je předseda inventurní komise, jistý pan Rybička. Předávací inventura se mění v groteskní noční můru, která zaskočí všechny zúčastněné a poněkud naruší nejen pracovní režim, ale i osobní program každé z holek z porcelánu...

Dvě vesnické děti jedou na prázdniny k příbuzným do hlavního města Prahy. Desetiletý Adam a šestiletá Otka prožijí během pobytu v sídlištním paneláku v Severním Městě mnoho zajímavých příhod a dobrodružných objevů. Scénář napsal Milan Pavlík na motivy povídky Bohumila Říhy.

Stavební inženýr Luděk Turna přijme lákavou nabídku pražské projekční kanceláře. Pokouší se prosadit i za cenu podvodu, ale včas se vzpamatuje a dobrovolně odchází budovat dálnici...

V éře normalizace vznikla řada (pseudo)historických filmů, dokonce označovaných za rekonstrukce, které velebily světodějné poslání komunistické strany a přisuzovaly jí výhradně lidumilné úmysly ("Dny zrady", "Sokolovo", "Osvobození Prahy", "Vítězný lid"). V roce 1929, kdy se sešel její pátý sjezd, totiž do čela komunistů nastoupil Klement Gottwald, jenž se přiklonil k linii ruských bolševiků... Zjevná poplatnost ideologickým schématům i realizační selhání zavinily, že dnes tento film působí jako nezamýšlená parodie.

Je až neuvěřitelné, jak se na začátku normalizace okamžitě vytratila jakákoli autenticita, které v předchozím desetiletí dosáhli průbojní debutanti. Výchozí situace v lecčems připomíná Lásky jedné plavovlásky. V jednom severočeském textilním městečku také žije mnohem více dívek než chlapců. Avšak problémy mladých lidí se sebeuplatněním, s realizací představ a očekávání jsou tu nahrazeny osvětovým výkladem o žádoucí socialistické morálce, která i klopýtající jedince přivede na správnou cestu.

Plejádu hrdinek přebývajících v provizoriu někdejších Ženských domovů spojuje jeden rys - většinou se cítí osaměle. Některé si na tento stav zvykly a rezignovaly, jiné stále věří ve šťastnější budoucnost...

Tři povídky: „Zelenáči 1945“, „Silvestr 1948“ a „Zimní vítr 1951“ o příslušnících jednotek SNB střežících šumavskou hranici v poválečných letech.

Je pozdě večer a rodiče mladé dívky ještě nespí. Čekají na návrat dcery, která se opozdila. Pro ukrácení chvíle vedou debatu nad knihou, kterou paní právě dočetla. Šlo o detektivku o únosu, jako výkupné byla požadována značná částka. Nakonec se v debatě dostali tak daleko, že se začali hádat, co by udělali oni. Otec tvrdil, že vydat takovou sumu je čiré bláznovství. V té chvíli se ovšem dcera vrací potichu domů a celou debatu tajně vyslechne. Postoj rodičů ji velmi zamrzí, a tak se rozhodne je vyzkoušet. Se svým přítelem zinscenuje falešný únos, telefonem žádají výkupné…