Několik měsíců před válkou doslovně diktoval Rossellinimu a Sergiovi Amideovi jeden z vůdců partyzánského odboje jak den po dni probíhaly boje připravující osvobození Římu. Zanedlouho potom se filmaři rozhodli v troskách rozbombardovaného města natočit jeho příběh - Řím, otevřené město (1945). Ataliéry byly zničené, tak se natáčelo na autentických místech a na ukořistěný materiál od Němců. Centrem příběhu se stal osud kněze Dona Pietra, který financuje protifašistickou buňku v době, kdy nacisté svrhli Mussolliniho režim. Dalšími členy jsou komunista Manfredi a typograf Francesco. Manfrediho snoubenka Marina jejich činnost vyzradí gestapu a začíná dramatický souboj vrcholící obětí kněze i komunisty. Roberto Rossellini (1906-1977) využil svých zkušeností z dokumentaristické tvorby a vytvořil klíčové dílo italského filmového směru zvaného neorelismus.

V kafkovsky laděné detektivce, kterou Elio Petri debutoval coby režisér, ztělesnil Marcello Mastroianni bezskrupulózního římského obchodníka se starožitnostmi, který je obviněn z vraždy jedné ze svých milenek. „Byl jsem dojatý a hrdý, když jsem po letech spatřil v hollywoodském domě Martina Scorseseho plakát právě tohoto filmu," řekl Mastroianni. (49th KVIFF)