Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík. Posádka je mrtvá, zahynula v důsledku ozáření. Jediní, kdo přežili jsou Dave Lister, který byl v době nehody na lodi ve stavu nevědomí a jeho březí kočka, bezpečně uzavřená ve skladišti. Po probuzení za tři miliony let je Lister pouze ve společnosti tvora, jenž se vyvinul z jeho kočky, a Arnolda Rimmera, holografické simulace jednoho mrtvého člena posádky. Já jsem Holly, lodní počítač s IQ 6000. Což je stejně jako má 6000 učitelů tělocviku.

Slečna Marplová je vedle Hercula Poirota druhou nejznámější postavou nekorunované královny detektivek Agathy Christie a hrdinkou dvanácti jejích knih. Čtenářům se představila už v roce 1930 v románu, nazvaném Vražda na faře, a pak už v rychlém sledu následovaly příběhy další. Milá stará dáma se zálibou v zahradničení a sousedských klípcích, s všudypřítomnou velkou taškou plnou pletení a jiných nezbytností, je na první pohled zosobněním anglické staré panny poloviny minulého století. Běda však tomu, kdo se nechá zmýlit jejím nenápadným vzezřením! Kdo si neuvědomí, že se za ním skrývá bystrý mozek, pro který je řešení záhad všeho druhu nejen nejoblíbenějším koníčkem, ale přímo posedlostí. Dlužno říci, že tímto mírně přezíravým postojem vůči ní trpí zkraje zejména všichni inspektoři, policejní komisaři a vůbec vyšetřovatelé všeho druhu, kteří nelibě nesou, že se jim tahle neodbytná babka plete do práce. Každý z nich si ovšem dříve nebo později musí uvědomit, že na slečnu Marplovou prostě nemá. Protože to, k čemu se oni dlouze, složitě a "zdeúředně" konečně doberou, to už ona dávno svým vlídným přístupem, pochopením pro lidské slabosti i znalostí prostředí odhalila a je zase o krůček před nimi...