Jeden z nejtragičtějších osudů filmu v dějinách kinematografie srovnatelný svým rozsahem snad jen s nikdy nedokončenými snímky Ejzenštejna nebo Ericha von Stroheima. Historie realizace snímku a tragické přerušení produkce se vepsaly do chmurné historie komunistického kina. Jedna z nejnákladnějších produkcí polské kinematografie byla sabotována v okamžiku, kdy byla natočeny již plné čtyři pětiny záběrů. Mystická sága z budoucnosti tak mohla být dokončena až za dvanáct let od započetí prací, ale nikdy již nebyla dovedena do zamýšlené formy. Svým vypravěčským potenciálem, epickou šíři a kolonizací Vesmíru byl tento monument považován za průkopníka na poli sci-fi, který by v původní podobě mohl trumfnout samotné Hvězdné války George Lucase nebo postapokalyptickou sérii Mad Max. Nebýt ironie osudu, vizionář Zulawski jim mohl o pár let dříve sebrat vítr z plachet.

Velké umění a velká láska George Sandové a Fryderyka Chopina. Na letním pobytu v Nohantu se v roce 1846 schází v domě baronky Dudevantové, známé spisovatelky Georg Sandové, řada osobností z řad umělců a intelektuálů. Potkáme se tu s malířem Eugenem Delacroixem, Alexandrem Dumasem mladším, Turgeněvem i s mladičkou dcerou Sandové Solange a jejím rozháraným synem Mauricem. Domem zní klavír Fryderyka Chopina, který byl blízkým přítelem Sandové po dlouhých osm let, ve kterých oba napsali mnohá svá nejlepší díla. U Chopina naplno propuká zhoubná nemoc, které za tři roky podlehne – „umírám a ještě jsem tolik plný hudby...". Polský režisér Andrzej Zulawski pojal film o dohasínající lásce Sandové a Chopina jako féerii o umění, svobodě a neutuchající touze žít, tvořit a milovat.

Na staveništi se najde několik desítek let starý deník s děsivým popisem varšavského povstání, který si v úkrytu zapisoval jeden profesor.