Román Paní Dallowayová je jedno z nejintimnějších děl anglické spisovatelky Virginie Woolfové a také rozhodně patří ke špičkám její tvorby. Kvůli jeho rozvrstvenosti a filozofické nadstavbě je nesmírně těžké jej převést na plátno ve veškeré celistvosti, ale když si tvůrci filmu vyberou úhel pohledu, může na plátně oživnout Clarissa, Peter, Richard, Sally, Septimus, Rezie a mnoho dalších lidí, jejižch osudy se pomyslně a poeticky spletou dohromady během jednoho obyčejného a přece tak osudového červnového dne roku 1923.

Roger navrhuje počítačové hry. Anita navrhuje luxusní módu v salónu démonické Cruelly De Vil. Bez přičinění svých psů by se ti dva v obrovském Londýně nikdy neseznámili. Naštěstí se Rogerův dalmatin Pongo na první pohled zamiloval do Anitiny dalmatinky Perdy a i když jeho vzplanutí zpočátku přineslo majitelům několik roztomilých nepříjemností (jako například podzimní koupel v jezírku uprostřed parku), všechno se rychle v dobré obrátilo. Zalíbení v sobě totiž našli nejenom dalmatinové, ale i Roger s Anitou. Je po svatbě. Zatímco Anita je teprve těhotná, Perdy už povila hromadu roztomilých štěňátek. Všichni jsou šťastní a film by v tu chvíli mohl skončit, kdyby do děje razantně nevstoupila ďábelsky proradná a zlá Cruellla. Již dávno ztratila zdravý rozum a místo srdce má nejspíš kus chladného mramoru. Od jisté doby je posedlá zvrácenou touhou po kožichu z jemných kůžiček štěňátek dalmatinů.