Najednou se probudili. Aniž by věděli, kdo to udělal, šest z nich vstalo na stejném místě. Začala hra o přežití pro 6 lidí, kteří nemají nic společného.

Je rok 2012 a jeden a půl dekády nedopadený gang čtyř lupičů a jedné ženy tvoří pseudo-rodinu se zástěrkou podnikání v zahradnictví. Hwayi je jejich syn, kterého unesli v roce 1998 při jedné loupeži a od dětství ho straší vidina monstra. Hwayi dospívá, poprvé se zamiluje a začíná si uvědomovat rozdíl mezi životem normálního teenagera a tím svým. Celý gang ho učí svým individuálním schopnostem a připravují ho na jeho první misi. Při té ho ale dožene jeho minulost, které teď musí čelit.

Druhá Tazza podstatně lepší té předchozí. Opět s hlavním hrdinou vputujeme do světa hazardu karetního hraní v Koreji. Herecky mi to, ale přišlo slabší, herci a hlavně herečky se mi líbily víc v předchozím filmu. Jinak tohle má náboj, má to spád, vše co předchozímu chybělo. Nakonec tomu v mých očích ublížila ta až šíleně překroucená zvratovost, kdy už to enbylo ani vtipné, ani dobré. Těžko brát, že by pak mohlo dojít k tou grande finále, moc účelové, chyběla tomu přirozenost. Každopádně hry tentokrát vypadaly mnohem chytlavěji, dobře natočené. Přesto některé věci ve filmu jsou na klasické WTF... Výprava byla taky více svéraznější, odvážnější a celkově více nemislosrdnější a brutalnější. Rozřezávání ruky mezi prsty se jen tak nevidí, nedobrovolné odebíraní orgánu to už je častější.