Balada o černých baronech, touze po svobodě a vůni slivovice. Film "Tichá bolest" se vrací do padesátých let, poznamenaných lidskými tragédiemi a utrpením. Podle autobiografického scénáře Jiřího Křižana jej v roce 1990 natočil režisér Martin Hollý. Vypráví příběh Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako "třídní nepřítel". Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách a jakoby se "rozpadá" na tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a na trpké vzpomínky z dětství, plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval

Rok 1781. Stárnoucí a životem zklamaná hraběnka Marie Karolina Chamaré (B. Bohdanová) poskytuje na svém zámku pohostinnost abbému (E. Cupák), jenž se u katolických obyvatel panství těší značnému vlivu. Ve skutečnosti je to bývalý jezuita a fanatický odpůrce jakohokoliv pokroku. Jediný, kdo mu dokáže v názorech na víru a vzdělání odporovat, je mladý vídeňský lékař Kamenický (P. Svoboda). Právě díky němu najde zatrpklá hraběnka novou radost ze života. Její manžel se totiž o ženu ani o panství nestará a věnuje se jen hledání podzemního pokladu a svádění hraběnčiny chráněnkyně Renáty (P. Havlíčková). V té době se do kraje vrací českobratrský emigrant Václav Horák (T. Hanák), který se v jeskynním úkrytu tajně schází se svou milou Frantinou (M. Kuklová). Žárlivý nápadník Tomáš (I. Jiřík) však jejich skrýš odhalí a s pomocí abbého rozpoutá na "kacířského" nepřítele krvavý hon.

Toto politické drama mělo to smůlu, že do kin přišlo až po pádu komunistického režimu, když už nemohlo sdělit nic převatně objevného - u diváků zcela propadlo. Režisér Jiří Svoboda zde působivě rozehrál bezmoc politických vězňů v 50. letech, předvedl, s jakou brutalitou se vynucovala smyšlená přiznání. Všímá si nejen osudů zatčených, ale i jejich blízkých, na něž se snášela šikana a doléhalo všudypřítomné podezírání. Režisér dospěl ke zřetelné výrazové expresi, která umocňuje hrůzy teroru, vynikající je herecké ztvárnění jednotlivých postav (Jiří Bartoška, Jaromír Hanzlík, Milan Kňažko). Avšak nelze přehlédnout patrný alibismus - příběh, připomínající svou konstrukcí známější Londonovo Doznání, vyznívá, jako kdyby oběťmi teroru byli jen čestní komunisté, které nevýslovně trápili zlí komunisté.

Film byl inspirován deníkem, který si v koncentračním táboře Dachau vedl lucemburský kněz Jean Bernard. Jeho deník podrobně zaznamenával všechny události oněch hrůzných dnů, ale chybí v něm záznamy o devíti únorových dnech roku 1942. Kremer je z Dachau nečekaně propuštěn na dovolenou. Krátce po návratu domů však zjišťuje, že dostal dovolenou, aby splnil konkrétní úkol. Jeho nadřízený, biskup, se stal pro nacisty nepohodlným, protože odmítá spolupracovat. Nacisté chtějí Kremera využít k získání oficiální podpory pro Hitlerovu církevní politiku. Kremer tak stojí před morální volbou: buď kompromis s nacisty, nebo návrat do pekla koncentračního tábora. Místní Untersturmführer Gebhardt, sám pod tlakem svých nadřízených, dává Kremerovi devítidenní lhůtu na splnění úkolu. Ačkoli se jedná o fiktivní dílo, Devátý den vychází ze skutečných událostí a je poctou stovkám duchovních, kteří za odpor proti nacistickému režimu zemřeli v koncentračních táborech.

Zdánlivě komplikovaný příběh o pátrání po vrahovi dvou mrtvých, kteří jsou zprvu nalezeni, aby krátce nato opět zmizeli. Ať se snaží komisař Baxter sebevíc, jeho vyšetřování je stále narušováno "pomocí" paní Piperové, která pramení nejen z jejího pocitu důležitosti, ale i z faktu, že před mnoha a mnoha roky měla s tehdy mladičkým Baxterem poměr.

Anna tráví se svým manželem každé léto v chatové oblasti pár desítek kilometrů za Prahou. Jsou svoji už celou věčnost, takže jejich manželství sklouzlo, jak to tak bývá, do rutiny a stereotypu. Muž svůj čas už dlouho spravedlivě dělí mezi karban s kamarády v hospodě a výrobu modelů lodí ze sirek uvnitř lahví, jeho žena je pro něj prakticky neviditelná. Anna si každé léto zpříjemňuje několik dní pravidelným setkáváním s kamarádkami, kolegyněmi z práce, které za ní do malebných středních Čech přijíždějí na cyklistické výlety do okolí hradu Kamýk.

Druhý díl začíná krátce po smrti největšího bastarda Michala Dostála. Michalův otec a dědeček jsou přesvědčeni, že učitel Majer stál za vraždami všech tří žáků a mstil smrt své sestry. Začnou tak Majera psychicky deptat a hledají důkazy. Důkazy hledá také nový policejní vyšetřovatel Karas, jenž přebírá agendu po zesnulém policejním vyšetřovateli Palečkovi. Karasovi se okamžitě v případech úmrtí „bastardů“ něco nezdá a začíná se též zaměřovat na Majera, který je v tuto chvíli již ředitelem školy.

Tři nápadníci, tři princové usilují o princeznu Lejádu. Ta je ale odmítne. Uražení nápadníci se rozhodnou pyšnou princeznu potrestat a nabídnou jí léčkou neznámého mladého muže jako nápadníka urozeného rodu. On je ale chudý pastýř, který se do princezny zamiluje a ona do něj. Nesmí však prozradit svou pravou identitu. Slíbil, že bude mlčet a dělat, co mu poručili. Nakonec se ale princezně přizná, kdo opravdu je. To ale rozzuří prince, nápadníky… Námět pohádky vychází volně z hinduistického mýtu, patřícího do oblasti náboženské indické literatury a zabývajícího se osudy bohů a pozemských hrdinů. Hlavní postavou je hinduistická bohyně Kálí, symbol mateřských pudů a kultů. Druhým hrdinou je její syn, mladý pastýř, jenž v závěru pohádky přijímá k její božské poctě jméno své matky. Děj pohádkového příběhu se odehrává v 6. st. před Kristem v Indii.