Pohled na tvorbu i osobní život Vratislava Effenbergera, nejvýznamnější postavy českého poválečného surrealismu, básníka a teoretika, jehož tvorba odráží svébytný přístup k realitě totalitního Československa, ale i nesmlouvavé postoje k celé euro-atlantické civilizaci.

Jeden z našich nejlepších filmových hudebních skladatelů bývá často označován za génia filmové hudby. Nebál se žádných experimentů a nadčasovost jeho tvorby potvrzuje, že jeho hudbu užasle objevuje svět i generace, která ho nezažila.

Během prací na posledním celovečerním filmu surrealistického tvůrce Jana Švankmajera Hmyz, na němž se Jan Daňhel podílel jako střihač a Adam Oľha jako kameraman, byli osloveni filmovým producentem Jaromírem Kallistou a režisérem Janem Švankmajerem, aby se skrze dokumentární film pokusili odhalit a zakonzervovat tvořivé procesy, kvasící v útrobách jejich filmové společnosti Athanor. V Athanoru – středověké alchymické peci – však spolu soupeří tři principy: Rtuť, Síra a Sůl. Tím třetím je v tomto případě Švankmajerova osudová žena a mimořádná spolupracovnice Eva Švankmajerová, s níž prožil 45 let společného života, bytost, která, ačkoli zemřela v roce 2005, působí dodnes jako trvalé a vše prostupující hermeticky neoddělitelné agens. Bez její kritické intuice a k permanentnímu osvobozování neustále vybízejícího ducha by Švankmajerova tvorba nebyla kompletní a byla by zcela nepochybně jiná.

Jan Švankmajer nám ve svém posledním filmu otevírá dveře své kunstkomory na zámku Horní Staňkov a za doprovodu hudby Antonia Vivaldiho nás zve na procházku prostorem vlastní inspirace.

Když se mezi českými filmovými profesionály vysloví slovo „Inža“, každému se hned vybaví zvukový mistr Ing. Ivo Špalj. Ten věnoval šedesát let svého života tvorbě filmového zvuku pro animované, hrané i dokumentární filmy, jejichž počet nelze skoro ani spočítat.