Identita velkých měst spočívá v jejich budovách. Dnes je to často chaotická směs různorodých a neslučitelných architektonických stylů. Kontemplací o Buenos Aires přechází snímek zároveň k pozorování jeho stejně nesourodých obyvatel: Martín je allenovsky neurotický intelektuál, „ajťák“, kterému internet přiblížil svět, ale zároveň ho vzdálil životu. Přítelkyně mu utekla do Ameriky a nechala mu psa. Je typickým obyvatelem metropole stejně jako Mariana. Oba žijí ve stejné čtvrti, ulici, bloku...

Šestnáctiletý Manuel žije v malém pobřežním městečku, kde hraje na baskytaru v kapele se svými nejlepšími přáteli. Jedním z členů kapely je i Felipe, se kterým jsou přátelé již od dětství. Manuel chodí s Azul a jejich vztah začíná nabírat na intenzitě. Při jejich první společné noci Manuel prožije něco do té doby nepoznaného a na Felipa se začne dívat jinýma očima. Jejich přátelství dostává jiný rozměr. Manuel se snaží zjistit, jestli jsou tyto pocity vzájemné. Odolá jejich přátelství zkoušce, které dříve či později bude podrobeno?

Eligio, charizmatický herec zbožňující zábavu, se jednoho rána probudí a zjistí, že ho jeho žena Susana beze slova opustila. Hledá ji všude možně a snaží se pochopit proč. Neochvějná jistota, že mezi nimi bylo vše naprosto dokonalé, se začne vytrácet poté, co vyzpovídá každého, kdo by o ní mohl něco vědět. Po několika měsících Eligio zjistí, že jeho žena odjela na spisovatelský workshop do Iowy. Eligio prodá své auto a odletí z rodného Mexika za ní. Od chvíle, kdy vystoupí z letadla v univerzitním městě na americkém středozápadě, se cítí jako ryba na suchu. Všechno se ještě zhorší, když malý, tmavý a upovídaný Eligio zjistí, že Susana chodí s vysokým a pohledným básníkem Slawomirem.