Na rozestavěném pražském sídlišti stojí maringotka a v ní bydlí dva mladí zedníci, na které ve městě čekají nejrůznější životní zkušenosti. Kolem dvou venkovských zedníků pohlcených velkoměstem je tu rozehrána zábava více než rozpačitá, bezzubá, prozrazující, že v době vrcholící normalizace se i veselohernímu žánru dařilo bledě, především byly nežádoucí jakékoli satirické narážky. Bez citu pro humornou nadsázku a bez vtipně pointovaných zápletek se odvíjí příběh, který ukazuje, jak se hrdinové, přebývající v maringotce stojící na rozestavěném sídlišti, potýkají se všelikými nástrahami "velkého světa"... Nepomohla ani účast oblíbených herců s pitvořícím se Josefem Dvořákem v čele.

Romance o žižkovské dívce, dvou bratrech, ztraceném ševci a nedozrálé révě. Příběh z pražského Žižkova třicátých let. Ve městě se rozmáhá velkoobuvník Baťa a obuvník Bursík čím méně dokáže konkurovat jeho levným produktům. Jeho dva synové prožívají období, kterému se říká dospívání a každý jiným způsobem. První milostné vzplanutí a hledání si místa v životě poznamenaném sociální nejistotou a později okupací ..

Eva, která s manželem Josefem tráví čas v luxusním penzionu, se začne zajímat o tajemného svůdce Roberta. Josef je k jejich koketování, ale i k jiným věcem slepý. Žena podle různých náznaků postupně zjistí, že Robert je sériovým vrahem žen. Navzdory jeho lstím se jí podaří zachránit si život, avšak pochopí, že někdy je lepší pravdu nikdy nepoznat...

Hrdiny příběhu jsou porodník dr. John, svobodný muž po třicítce, v soukromém životě značně sobecký, a mladá zdravotní sestra Anna Šímová, která vzdor svému na pohled ztřeštěnému chování má k životu mnohem odpovědnější přístup. John k dívce naváže, jako před tím k tolika jiným, povrchní vztah. Jeho hra na lásku se však tentokrát obrátí proti němu.

Režisér Juraj Herz tentokrát překvapil citově působivým příběhem o manželské dvojici, která se musí vyrovnat s tragickou událostí, které ničivě zasáhla do jejího soužití. Režiséru se podařilo i v časech vypjaté normalizace vyprávění zbavit jakýchkoli politických odkazů, hrdinové si žijí jakoby navzdory době, uzavírajíce se do svého soukromí, do svých radostí i strastí... Všimneme si téměř karnevalového veselí, když i s kamarády podnikají bezmála happeningové akce, smyslem pro nenápadné postižení všední tváře velkoměsta (podíl kameramana Jiřího Macháně na lyrizaci obrazu je nesporný). Režisér nikde nepodlehl svodům melodramatu, příběh líčí střízlivě i emočně vypjaté scény. Film upoutal na svou dobu odvážnou, byť něžně natočenou milostnou scénou.

Je zázrak, že se hodinový, zcenzurovaný záznam původně dvouhodinové inscenace vůbec zachoval. Mnoha divadelními kritiky je považován za nejobjevnější inscenaci dotyčného desetiletí – nejen herecky a režijně, ale i scénograficky. Ypsilonka, tehdy ještě liberecká, je v mnoha ohledech divadlo zásadní: pro její humor, společnou energii a radost, zvlášť důležitou v době, kdy byl každý zalezlý doma a izoloval se. Zakladatel a umělecký šéf Jan Schmid vymyslel vlastní princip kolektivní improvizace, a přesto se nebál zvát osobnosti, kterým nebylo jinde přáno. Režimní tlaky doléhaly hlavně na repertoár Ypsilonky, jenž byl netradiční a dost často zakazovaný. Michelangelo Buonarroti je tedy jedním z mála ypsilonkovských titulů té doby, které se dočkaly i když zmrzačeného zaznamenání.

Opera francouzského skladatele G. Bizeta je pomocí jevištní metody Studia Ypsilon rozebrána „na šroubky“. Divák bude poučen o autorovi a především podrobně o ději opery, neboť herci jsou tu jakýmisi průvodci libretem. A chybět nebudou ani ukázky známých árií – Láska jak ptáče volné, divé… Toreadore smělý…