Co se týče dějové zápletky, jedno z Antonioniho nejatraktivnějších děl. Přitom dramatičnost příběhu nejde na úkor režisérových tradičních filozoficko-existenciálních přesahů, z nichž je tentokrát vyzdvižena myšlenka sociální podmíněnosti lidského konání a existence. Novinář David si uvědomuje „jepičí osud“ svého pracovního úsilí i neutěšenost soukromého života. Záhy po výměně pasů zjišťuje, že se ocitá ve vleku nebezpečných událostí odvíjejících se od jeho nové totožnosti prodejce zbraní. Opojení z příslibu náhle nabyté svobody střídá prohlubující se frustrace. Téměř bez použití subjektivních pohledů nám kamera přináší obrazové „zpravodajství“ o Davidově útěku před vlastní minulostí a vypůjčenou přítomností.

Tento dokumentární film se zaměřuje na jednu z nejkontroverznějších transakcí v historii fotbalu a na výjimečného hráče, který se ocitl v centru bouře: Luís Figo.

V létě roku 1995 byla Bobbymu Robsonovi diagnostikována rakovina a zbývalo mu jen několik měsíců života. Ale stal se zázrak a o rok později už Robson seděl na lavičce legendárního klubu FC Barcelona. Bobby Robson byl více než jen manažer a trenér. Od Maradonovy Boží ruky, přes krokodýlí slzy Paula „Gazzy“ Gascoigna, přes nejlepší anglické mistrovství světa mimo ostrovy až k titulům v nejlepších evropských ligách a barcelonskému treblu. Robson ve svém životě překonal ty největší výzvy, až se jeho kariéra uzavřela v milovaném Newcastlu. Portrét jedné z nejinspirativnějších osobností sportu.