Filmu předchází sdělení zástupce budapešťského metra, že příběh nemá nic společného s realitou. Režisér vytvořil ponurou (post)modernistickou hříčku, která se celá odehrává v podzemí a jejímiž hrdiny je parta revizorů, znesvářených nejen s kolegy, ale především s neurvalými, agresivními cestujícími… V podzemí se dějí prapodivné věci: na okamžik zhasínají veškerá světla, přibývá sebevrahů, kteří se vrhají pod kola souprav, dokonce tu prochází jakási zlověstná postava v kápi, možná zabiják, možná zosobněná smrt. Ta v závěru začíná kroužit i kolem hlavního protagonisty Bulcsúa (Sándor Csányi), který je dokonce podezřelý, že nic netušící lidi sráží z nástupiště. Muž se totiž do prostor metra doslova přestěhoval, neboť mu přestala vyhovovat existence, jakou vedl na povrchu města.

Jméno uherského hraběte a rakouského polního maršála slovenského původu Andreje Hadika je spojeno s výrazem "husarský kousek", který tento generál ve službách císařovny Marie Terezie provedl během sedmileté války (1756-1763), v níž pokračoval boj o rakouské dědictví s pruským králem Fridrichem II.

Parta podvodníků si vymyslí velmi rafinovaný způsob, jak snadno přijít k penězům. Do provozu uvede poštovní pobočku na místním sídlišti a všechno jde jako po másle. Důvěřiví a vděční občané se k poštovní přepážce jen hrnou a jejich neodeslané peníze za pět těžce odpracovaných dnů se dají počítat na milióny…

Ve strohém „ději“ filmu, odehrávajícím se v jakémsi bezčasí za neustálé podzimní vichřice v osamělém kamenném stavení a jeho okolí, se úděl koně srovnává s údělem chromého vozky a jeho dcery (ve filmu nepadnou jejich jména). Zatímco staré nemocné zvíře odmítá žrát a pít, lidé vedle něj zmarňují život v každodenních monotónních činnostech od ranního vstávání po večerní uléhání. Během šesti dnů (připomínajících tak šest dnů Stvoření) muž a žena opakují automatizované stereotypy (zatápění, donesení vody ze studny, kydání hnoje atd.), přičemž se nenápadně mění podmínky, v nichž existují. Objeví se tu soused, lamentující nad zničením světa, u studny se zastaví cikánská rodina a nastávají zvláštní úkazy: ve světnici v noci zmlknou červotoči, ze studny zmizí voda, v prudkém větru a mlze poletují podivné útržky, záhadně se setmí, zhasne plná petrolejka. Dvojice zkusí odjet z místa, záhy se však vrátí. Apatičnost dosahuje vrcholu…

Snímek Za zavřenými dveřmi byl natočen podle úspěšného románu maďarské spisovatelky Magdy Szabó. Film vypráví příběh dvou osamělých žen, které jsou ze svých světů vytržené různými okolnostmi a mezi kterými se, napříč jejich životními drahami, vytváří nepravděpodobné přátelství. Film se odehrává v polovině dvacátého století v Maďarsku, zemi, která je poznamenána následky války a zahalena do přetrvávajících stínů nedůvěry a pochybností. Film Za zavřenými dveřmi pomalu poodkrývá velice spletitý vztah mezi zámožnou, rodící se spisovatelkou Magdou a její tajemnou, stále odměřenou, hospodyní Emerenc. Zatímco Magda míří k profesionálnímu úspěchu a uznání, Emerenc dohánějí hrůzy z minulosti, které vedou k emotivnímu odhalení s tragickými následky.

Anděl Cassiel těžce nese, že může lidi jen tiše utěšovat, aniž by mohl účinně zasáhnout do jejich osudů. Poté, co jeho přítel Damiel sestoupil na zem a stal se člověkem, Cassiel osaměl. Se zájmem sleduje velké změny a po pádu Berlínské zdi „naslouchá“ mysli Michaila Gorbačova. Cassielova společnice Raphaela cítí, že Cassiel již nechce být andělem. Když pak Cassiel vidí, jak malá Raissa padá z balkónu výškového domu, zachytí ji a neodvolatelně se stává smrtelnou bytostí.