Stefan Zweig byl ve své době hvězdou mezi spisovateli a spolu s Thomasem Mannem byli nejvíce překládanými německy píšícími autory. Jako Žid se rozhodl prchnout před přízrakem nacismu – v roce 1934 opustil rodné Rakousko a odešel do exilu, odkud se už nikdy nevrátil. I přesto, že se od něj očekávalo, že zaujme jednoznačné stanovisko vůči Hitlerovi, nedokázal Zweig jednoduše zatratit celé Německo a jeho obyvatele. Na druhé straně se však zamiloval do Brazílie… Snímek režisérky Marii Schraderové se soustřeďuje na poslední období Zweigova života – exilový život v Brazílii a New Yorku. Ze zdánlivě všedních chvil splétá hluboký tragický příběh o ztrátě starého domova a hledání toho nového, který ale nelze nalézt. Film o velkém umělci a o době, kdy byla Evropa na útěku.

Melancholická dívka se potuluje velkoměstem a hledá, kde by mohla složit hlavu. Potkává mladé matky, které oslavují své mateřství jako náboženský rituál vzkříšení, nalezne přístřeší u abstinujícího existencialisty, pro kterého je sex „také pouze druh byznysu“, a v jednom travesti baru čeká na „konec kapitalismu“. Její pokus napsat knihu selže hned u první věty druhé kapitoly. Mezi uměleckými galeriemi, studii jógy a postelemi cizích mužů však pro ni není místo. Než aby se snažila přizpůsobit, začne melancholická dívka svou depresi vnímat jako program. Film „Melancholická dívka“ prostřednictvím patnácti vtipných setkání zkoumá naši postmoderní společnost na hranici mezi nejistotou a marketingem, sériovou monogamií a neospiritualismem, zklamáním a vynuceným štěstím.

Pracuje pro biotechnologickou společnost, která umí manipulovat s časem. Temnou stránku toho odhalí, až když jeho žena kvůli dluhům přijde o 40 let života.