Červenec 1941 - mladý slezan Jan uprchl z koncentračního tábora v Osvětimi. Za útěk tohoto uprchlíka odsoudí velitel tábora Fritsch 10 vězňů k uzavření do bunkru, kde vyhladoví k smrti. Když jeden z nich díky tomuto rozsudku smrti zkolabuje, františkánský kněz Maxmilian Maria Kolbe obětuje místo toho svůj vlastní život. Od této chvíle neprchá Jan jen před Gestapem, ale také před svou vlastní vinou, která způsobila Kolbeho smrt...(oficiální text distributora)

Morální a etické konflikty tu Zanussi analyzuje v úzce uzavřené společenské skupině na letním soustředění studentů lingvistiky. Diskuse na téma volby životního modelu se koncentruje v opozici dvou etických koncepcí, zosobněných mladým idealistickým docentem Jaroslavem, a uštěpačným cynikem, docentem Jakubem, prosazujícím teorii svérázného etického naturalismu - přizpůsobování vlastní morálky měnícím se situacím podle vzoru zvířat, která si chrání vlastní existenci ochranným zbarvením. Jaroslav, vedoucí soustředění, posuzuje všechny jako rovnoprávné partnery. I konkurs jejich vědeckých prací se snaží vést podle regulí absolutní spravedlnosti.