Na opuštěném sídle v současném Berlíně exploduje dvacet let stará bomba. Důkazy usvědčují známou, dnes již zaniklou, anarchistickou skupinu z 80. let. Policie začne pátrat po jejích členech a šest bývalých rebelů se znovu spojí, poprvé po 12 letech, aby vymysleli plán na záchranu před spravedlností. Znovu si připomenou své ideály z mládí a musí je porovnávat se svým nynějším životem. Nový oheň a náboj zapálí nejen téměř zapomenutá přátelství.

Září a říjen roku 1977 vešly do dějin Západního Německa jako „německý podzim“. Tento termín označoval dobu společenského a politického napětí vyvolaného teroristickými aktivitami radikálně levicové Frakce rudé armády (RAF). Činnost jádra organizace, takzvané první generace RAF, popisoval oceňovaný ambiciózní film Baader Meinhof Komplex (2008). Německý snímek Mogadišu se věnuje události, kterou „německý podzim“ vrcholil. 13. října bylo během cesty ze španělského letoviska Palma de Mallorca do Německa uneseno letadlo s kódovým označením Landshut společnosti Lufthansa s 87 lidmi na palubě. Akci, která skončila o tři dny později zásahem německé speciální jednotky na letišti v somálském Mogadišu, provedli členové Lidové fronty za osvobození Palestiny, kteří požadovali propuštění vězněných čelných představitelů Frakce Rudé armády.

Německo, 70. léta 20. století. Vražedné bombové útoky, strach z terorismu a z vnitřního nepřítele otřásají základy křehké demokracie poválečného Německa. Radikální “děti” nacistické generace v čele s Andreasem Baaderem (Moritz Bleibtreu), Ulrikou Meinhofovou (Martina Gedeck) a Gudrun Ensslinovou (Johanna Wokalek) vedou násilnou válku proti tomu, co považují za novou tvář fašismu: americký imperialismus podporovaný německou vládou, jejíž členové mají nacistickou minulost. Cílem mladých radikálů je “lidštější” společnost. Bohužel používáním nehumánních prostředků nejenže šíří teror a krveprolití, ale sami svoji lidskost ztrácejí. Šéf německé policie Horst Herold (Bruno Ganz) je muž, který jim je v patách, ale zároveň jejich konání velmi dobře chápe. Nakonec v honu na mladé teroristy slaví úspěchy, ale je si vědom, že oni jsou jen špičkou ledovce.

Bojují, milují a blázní. Německá komedie o lásce z mužského pohledu.

Dvojčata přijdou v Německu 20. let o rodiče a každá skončí u jiných příbuzných. Když se pak v dospělosti sejdou, musí si k sobě složitě hledat cestu.

Sabine vyrůstá se svými dvěma sourozenci a rodiči v deštném pralese Západní Papuy, kde její otec, lingvista, zkoumá jazyk nově objeveného domorodého kmene Fayu. Sabine tak žije jako dítě džungle daleko od veškeré civilizace. V sedmnácti letech toto prostředí opustí a vrátí se do světa, který ale prakticky vůbec nezná. Touží se do vrátit zpět, aby našla odpověď na otázku, kam opravdu patří a kdo vlastně je? Evropanka nebo příslušnice kmene Fayu?

V úspěšné komedii Men in the City (Muži ve městě) zkoumalo pět mužů z Berlína své vztahy, lásky a práci. Režisér Simon Verhoeven připravil pokračování, ve kterém se znovu setkává vtipná pětice – můžete se však těšit na ještě humornější situace a současně sympatizovat s jejich vztahy a vývojem kariéry. Justus von Dohnányi se snaží napsat hudební hit, Til Schweiger se pokouší najít lásku, zatímco uklidňuje ego skladatele. Christian Ulmen by rád přišel na to, jak zvládat manželství i byznys a Florian David Fitz tápe, kam vlastně zapadá. Moderní mužská satira Sexu ve městě je plná vtipných scén. A pozor! Rozhodně si nenechte ujít závěrečnou titulkovou část!

Pianistka Traude Krüger vyučuje již 60 let hru na klavír v jedné ženské věznici. Až to skoro vypadá, že si sama odpykává trest. Když má začít vyučovat uzavřenou, nevypočitatelnou a agresivní Jenny, která sedí za vraždu, zprvu to odmítne. Ale v okamžiku, kdy tuto vzpurnou dívku uslyší hrát, změní své rozhodnutí. Její nadání je zcela zřejmé a je ukryto pod slupkou drsné holky s násilnickými sklony k sobě samé, ale i k okolí. Hodiny klavíru vypadají spíše jako vzájemné měření sil. A tak se pustí do boje: proti sobě, ale i do boje společného, neboť v sázce je důležitá klavírní soutěž, během níž zbývají Jenny právě 4 minuty, aby dokázala něco, co by od ní nikdo - ani samotná Traude - nečekal.