Jeden z nejpopulárnějších ruských filmů, který s jistým komediálním nadhledem vypráví o událostech na konci dvacátých let ve střední Asii. Rudoarmějec Suchov se vrací přes turkestánskou poušť na Rus. Ještě než dorazí ke své milé Kateřině, musí čelit nájezdům Basmačů, kteří terorizují pokojné obyvatelstvo.

Léto roku 1941. Sovětský svaz je napaden fašistickým Německem. Na frontu odjíždí Ivan Petrovič Sincov, komunista. První dny války jsou otřesné. Sovětská letadla jsou jako kachny sestřelovány s oblohy německými stíhači, fronta je prolomena a Sincov zůstává s hrstkou vojáků v německém týlu. Starší politruk Sincov poprvé vidí účinky sovětské moci na vlastní oči. Ztrácí svou stranickou legitimaci. Jeho osud je zpečetěn. Tuto potupu může smýt pouze vlastní krví.

Na pohřbu bývalého velitele se sejdou čtyři frontoví přátelé. Každý z nich se po válce ubíral jinou cestou, a tak se po letech namísto sapéra, radiotelegrafisty, minéra a rozvědčíka setká ředitel závodu, hlavní účetní, redaktor a opravář. Pravděpodobně by šlo o konvenční schůzku, kdyby nezasáhla náhoda: pomocník opraváře Prichoďka utrpí při manipulaci s plynovým potrubím vážné zranění. Mezi přáteli mizí zdrženlivost a opět se sblíží. U bývalé zdravotnice oddílu Ráji pak vzpomínají na Běloruské nádraží, kam se po válce vraceli, vítáni svými nejbližšími. Měli tehdy své zásady a ideály, kterým se pokoušeli nezpronevěřit ani v běžném životě? Tragikomickou reflexi válečné minulosti, zasazenou do průběhu jednoho dne, natočili vrstevníci synů těch hrdinů, o kterých vypráví film. Vyznačuje se velmi dobře napsanými postavami a výbornými hereckými výkony. (Febiofest 2004)

My se vrátíme je první část trilogie napsané podle vzpomínek prvního náměstka ředitele KGB SSSR Semiona Tsviguna. Zachycuje období od srpna do prosince 1941, kdy se německá vojska převalila přes evropskou část Sovětského svazu bez většího odporu. Pro představu o ohromných ztrátách, které Rudá armáda utrpěla v průběhu tohoto období, Sověti nasadili do konce prosince 1941 400 divizí na obranu země, z nichž zbylo pouze 80 schopných dalšího boje. Major Mlýnský zachycoval malé skupiny ruských vojáků, kterým se podařilo přežít drtivý útok, stejně jako různých uprchlíků a zběhů, a vytvořil speciální skupinu partyzánů. Jejich úkolem byly různé sabotáže v týlu německé armády