V pořadí objevů čtrnáctá Cimrmanova hra nás zavede do nitra kontinentu téměř nedotčeného civilizací. Čeští cestovatelé se tu setkají s podivným kmenem lidojedů a málem skončí na jejich jídelním lístku. Příslušníci tohoto kmene jsou zvláštní ve dvou směrech: svým vzhledem a svou neobyčejnou učenlivostí. Tyto vlastnosti umožnily Cimrmanovi vyřešit jazykové a inscenační problémy s elegancí, jakou mu ostatní světoví dramatikové mohou jen závidět. Kdyby takové téma zpracoval dejme tomu G. B. Shaw, strávili by diváci v hledišti 5 až 7 hodin. Cimrman tu vystačil (nepočítáme-li úvodní vědecký seminář) s pouhou hodinou. Poprvé v historii Divadla Járy Cimrmana vystupuje na jevišti i živé zvíře.

Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října.

Příčinu silné obliby blanické pověsti v Čechách vidí Cimrman hlavně v zeměpisné poloze naší vlasti. Shodně s Palackým byl si vědom toho, že " jsme tu v Evropě jako zrnko mezi dvěma mlýnskými kameny. Ze západu na nás naléhá imperialismus germánský a z východu nás drtí rozpínavost kolosu velkoruského. Není divu, že takto tísněný malý národ hledá sobě ochrany nadpřirozené, a i zázračné, neboť jedině zázrakem lze tu přežít."

Jára Cimrman v trysku minulých čtyřiceti let tak, jak jej objevilo, zaznamenalo a k životu přivedlo divadlo.

Divadlo Járy Cimrmana funguje od roku 1967, kdy byla v Malostranské besedě uvedena hra Akt. A přesně po 50 letech, kdy se soubor na jeden večer do Malostranské besedy vrátil, začíná člen divadla Marek Šimon natáčet své kolegy a přátele. V průběhu let sesbírá úctyhodné množství materiálu zaznamenávajícího chod divadla v jeho zákulisí, při stavbách dekorací, při dlouhých cestách na zájezdy po celé republice, i společných výletech. Jsou to chvíle veselé, zdánlivě obyčejné, momenty odchodů dlouholetých členů souboru i příchody mladých herců, kteří s radostí a pokorou vypomáhají, aby divadlo mohlo pokračovat dál. Dokument nabízí unikátní pohled na Divadlo Járy Cimrmana tak, jak by ho kamery zvenčí nikdy nedokázaly zaznamenat.

Stárnoucímu spisovateli Karlu Šejnohovi už psaní nejde jako dřív. Nedokončené povídky se mu hromadí v hlavě, jejich postavy vylézají na denní světlo a dožadují se, aby autor pokračoval v ději. Všichni něco chtějí. Fotograf Matěj chce získat nedobytnou Vendulu z lékárny, pan Bohumil prosí, aby udělal zázrak, automechanik Bakalář by chtěl být léčitelem. Do toho vstupuje z reálného světa Šejnohova manželka, která si myslí, že už by měl psaní nechat a konečně se věnovat jí.