Zatímco pozornost všech zaměstnanců se obrací k očekávané návštěvě královny matky, investigativní novinář se snaží zjistit okolnosti záhadného genetického projektu Dr. Millera. V nemocnici nic nefunguje tak, jak by mělo, je to jen obludné panoptikum, které chce za každou cenu vzbuzovat pocit normálnosti. Nemocnice je rovněž metaforou britské společnosti, zmítané různými neduhy, funguje jako organismus, kde se současně hlásají ušlechtilé myšlenky o demokracii a zároveň provádějí protilidské zvrácenosti. Anderson ve svém příběhu hravě a chvílemi i cynicky odkazuje na různé žánry filmu (např. hororová epizoda s šíleným lékařem Millerem), linii groteskního podobenství pak podporuje stylizované herectví. Malcolm McDowell tentokrát nevystupuje excentricky do popředí, ale stává se rovnocenným partnerem svých kolegů.

Malé městečko, ve kterém odjakživa bydlel i místní bankéř Bromley, vždy žilo poklidným, zbytečnými změnami nenarušovaným životem. Ale to se zanedlouho změní. Právě zde totiž otevírají krámek s pornografickou literaturou, časopisy a filmy. A Bromley začíná mít pocit, že se z jeho domoviny stává Sodoma a Gomora. Proto také se svým asistentem a jeho novomanželkou Penny uspořádá masivní kampaň žádající okamžité uzavření obchodu a jeho odstěhování co nejdál. Naneštěstí shodou neblahých náhod ve stejný moment přichází přímo do banky zásilka naditá až po okraj hanbatými obrázky. A byť to tentokrát odnese pouze naprosto nevinný, jen mírně ztřeštěný bankovní pokladní Runnicles, kolotoč bláznivých situací se tím pouze roztáčí. Na cestě už totiž jsou i kazety. A velmi brzy přestane být jasné, kdo proti čemu bojuje. Britská konverzační komedie byla natočena v roce 1973 na základě veleúspěšné divadelní hry Alistaira Foota a Anthonyho Marriotta.

Cizinec, vysoká nápadná bytost oblečená v bílém, uvede do pohybu řadu událostí a zároveň recituje báseň Edgara Allena Poea "Eldorádo", která bude mít vliv na ty, kdo míří do bájného města.

Drama Lindsaye Andersona Kdyby je typickým produktem doby, v níž vzniklo, tedy neklidných a revolučních šedesátých let. Prakticky z každého záběru lze cítit obrovský vztek mladé generace, který může zchladit jen bourání hodnot, na nichž v té době stála britská střední třída. Film se stal kultovním především díky tomu, že se Andersonovi podařilo příběhu dodat surreálný nádech, za což vděčí zejména formálnímu zpracování a vynikající kameře Miroslava Ondříčka. Ve chvíli, kdy revoluční události nabírají obrátky, film se anarchisticky rozpadá do jednotlivých záběrů, neustále mění svou barevnost od sépiové po plnobarevnou, střídání reálných a fantazijních záběrů je stále rychlejší.(oficiální text distributora - zkráceno)

Tony Towers je v roce 1985 úspěšný manažer nočního klubu, místní celebrita a zasnoubený s mnohem mladší ženou Sue. Když se však vydá na cestu 3:17 do Nottinghamu na vánoční rodinné setkání, začnou se dít podivné věci. Tony zjistí, že se pohybem v tomto osudovém vlaku může přenášet dopředu i dozadu do různých etap svého života. A nejen to, činy, které udělá v jednom vagonu, přímo ovlivňují jeho život v dalším. Otázkou je, zda dokáže Tony změnit svůj život - a životy lidí, které miluje - k lepšímu, nebo vše jen zhorší.

Jednou z klíčových epizod 2. světové války byla snaha spojenců o rozluštění německého šifrovacího kódu Enigma. Na jaře 1942 se k poškozené německé ponorce U-571 blíží americké plavidlo, přestrojené za přivolanou německou zásobovací ponorku. Cílem jeho posádky a přepadového komanda je zmocnit se šifrovacího stroje Enigma. Do puntíku naplánovaná akce se však, jak už to bývá, zvrtne ve vynucenou improvizaci. Režisér Jonathan Mostow odvedl pozoruhodnou práci při natáčení ve stísněných prostorách (i když snímek vznikal samozřejmě v dekoracích postavených v římské Cinecittě) a s náležitým napětím ukázal fungování posádky v mezních situacích. Hlavní roli zástupce, poručíka Tylera, který se stává velitelem v kritickém okamžiku, ztělesnil Matthew McConaughey. Kombinace skutečných událostí a fikce vzbudila po uvedení Ponorky U-571 značnou nelibost zejména v Británii, neboť film tiše opomíjí skutečnost, že první Enigmu ukořistili Britové (což je dokumentováno v závěrečných titulcích).