K smířlivému prožívání života, ale také k vitalitě a optimistickému pohledu na svět vyzývá adaptace románu Clauda Tilliera Můj strýc Benjamin (1843), kterou podle scénáře Revaze Gabriadzeho natočil režisér Georgij Danělija ve studiu Mosfilm, ovšem v Gruzii. Právě tam, do druhé poloviny 19. století, byl z francouzské provincie přenesen příběh o mladém lékaři Benjaminu Glontim, jenž se po petrohradských studiích vrací do malého gruzínského městečka a jen s obtížemi získává důvěru u pacientů, kteří dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. (Seminář ruských filmů)

Dvacátý duben 1814 - Fontainebleau - Napoleon Bonaparte je přinucen po zradě a na nátlak maršálů abdikovat a odejít do exilu na ostrov Elba. Tím začíná jeden z nejfamóznějších historických - válečných filmů dějin kinematografie. Producent snímku, Dino de Laurentis, dostal nápad pro natočení snímku po shlédnutí Bondarchukovi Vojny a mír, které se Waterloo ničím nezadá. Nádherná výprava, dokonalé kostýmy, skvělý hudební doprovod, historická věrohodnost a hlavně co počítač v současných bitva nedokáže úplně nahradit - tisíce statistů ve famózní hodinové bitvě (údajně patnáct tisíc). K tomu si připočtěte brilantní výkony Roda Steigera a Christopher Plummera a máte snímek nejen o posledních Sto dnech vlády francouzského císaře, ale také o vzdáleném souboji dvou mužů a pokořeným nepřízní osudu pokořeným geniem.