Žena zapisuje do deníku informace o zcela banálních úkonech, které vykonává na své usedlosti. Nečiní tak z dlouhé chvíle ani s vírou, že si je někdo přečte. Vlastně je psát nechce, ale musí, aby si udržela zdravou mysl. Ta už je dlouho těžce zkoušena poté, co se žena ocitla odstřižena od okolního světa neviditelnou, ale o to neprostupnější zdí. Snímek na jedné straně buduje takřka žánrové napětí, ale stejnou měrou zkoumá povahu a chování člověka v naprosté izolaci. Přestože zeď je zde do značné míry jen metaforou, filmem prostupuje takřka hororová nálada. Režisér nechává protagonistku obklopit podobně magickou přírodou jako ve von Trierově Antikristovi. Nejen díky Pölslerově práci s prostředím působí snímek jako povědomě realistický sen, do něhož vstoupil jediný, ale o to více zneklidňující cizorodý prvek. Úplně přirozené věci tu vyznívají hrozivě, ačkoli ve skutečnosti nejsou zdrojem nebezpečí.

Kuchař Martin Haller má milující ženu, krásnou malou dceru Katrin a konečně si otevřel vysněnou restauraci. Při tragické explozi plynu přijde nejen o restauraci, která vyhoří, ale také o manželku, která právě byla v kuchyni. Zadlužený a žalem zdrcený vdovec se stane taxikářem. Situace se stane opravdu vážnou, když Martin v nouzi ujede od banální nehody a přísná soudkyně Annemarie mu zabaví řidičský průkaz. Zdánlivě bezcitná soudkyně, která se do města přistěhovala teprve nedávno sama pečuje o syna Petera. Náhoda tomu chce, že si Katrin s Peterem rozumějí a stanou se z nich přátelé, takže se Annemarie s Martinem setkávají častěji, než je oběma milé. Alespoň zpočátku, protože Martin překvapeně zjistí, že ho energická žena přitahuje, a zdá se, že ona je na tom stejně. Aby vyjádřil své pocity, rozhodne se znovu chopit vařečky. Jenže právě když by mohla nová láska dostat šanci, objeví se nečekaně Annemariin bývalý přítel, odhodlaný získat ji zpět.

Karin a Paul cestují se svými dětmi Lisou a Marcem do rakouského horského střediska Gschaidu. Jen co tam dorazí, odřízne město obrovská lavina. Rodina najde útulek u faráře Ernsta. Ten jim večer vypráví 100 let starý příběh. Švec Sebastian si vzal Susanne, dceru bohatého barvíře ze sousední vesnice. Mezi vesnicemi panuje dlouholetá nenávist. Susanne v novém domově zůstala cizinkou a ani děti, Sannu a Konrada, vesničané mezi sebe nepřijali. Sebastian a Susanne se proto odcizili a po letech rozepří se Susanne vrátila k rodičům. Děti zůstali u otce. Matku navštěvovali, ta se na ně vždy těšila, ale sousedé se na ně dívali skrz prsty, byli přece ze znepřátelené vesnice. Když se Konrad se Sannou vraceli domů z návštěvy na Štědrý den, začalo sněžit a oni spletli směr cesty a místo domů k otci zamířili do hor. Dostali se až na ledovec, kde objevili modře svítící jeskyni a v ní horské křišťály, o kterých stará pověst vyprávěla, že dokážou znovu spojit ty, kteří se milují.