Unavená naděje
8/108
Sněhem pokrytá Anatolie otupuje smysly, léto je daleko a z duše člověka se stává podchlazený permafrost. Učitel Samet si své dny krátí škodolibým nihilismem a nenápadnou manipulací svých studentů. Obvinění z nevhodného chování ale zažehne jiskrné emoce i pronikavé existenciální otázky. Musí být každý hrdina, nebo existuje právo na antihrdinství v časech, kdy je naděje našeho ducha už příliš unavená?