Po nálezu Berengarova těla se jako příčina utopení jeví padoucnice, Vilém si ale povšimne stejný černých prstů a jazyka jako u Venantia. Vyšetřování ovšem dál než za tuto spojitost nepokročí a začínají se sjíždět vyslanci. Jako první dorazí na teologickou disputaci biskupové a několik dominikánů, františkánští bratří jsou hned v závěsu. Se zahájením debaty se tedy čeká jen na Bernarda Guiho. Strach z jeho příjezdu a možného odhalení své minulosti probouzí v cellariovi vzpomínky, které už neutopí ani víno, a po dlouhé době si znovu vybavuje Dulcina i slib, jímž se mu kdysi zavázal. A protože se Vilémovo pátrání po jedu zdá zatím marné, ustoupí s Adsonem o krok stranou a pustí se do zkoumání zdejší knihovny i údajné tajné části označované jako „finis Africae“.