Psychologicko-poetické drama o nesmělém pianistovi, jeho milostných tragédiích a fatálních kontaktech s podsvětím, vychází z tzv. černé série (autorem předlohy byl David Goodis), ale jsou tu roztroušeny i prvky komedie a hudebního filmu.(NFA)

In the carefree days before World War I, introverted Austrian author Jules strikes up a friendship with the exuberant Frenchman Jim and both men fall for the impulsive and beautiful Catherine.

"Osobnost poněkud odlišná od Wellese, Buňuela, Bergmana, Claira. Oproti jejich dlouhé tvorbě má za sebou teprve sedm let režijní práce, na rozdíl od nich nemá vyhlídky stát se klasikem sedmého umění. Jeho filmy poznamenává spontánní, živelné hledání nových možností, zkoušení nosnosti výrazových prostředků, neukončenost tvaru, kvas myšlenky, určitá nekázeň, což všechno se špatně slučuje s požadavky, jež bývají zpravidla kladeny na zralá, mistrovská díla." (Ljubomír Oliva)

Antoine Doinel – věk 24 let. Odpykává si trest ve vojenském vězení. Po propuštění (a vyloučení z armády) se vydává za svou dívkou Christine a snaží se uspět v civilním životě. Zaměstnání, která Antoine především kvůli své nestálé povaze poměrně často mění (noční hlídač, soukromí detektiv, prodavač obuvi), jej ale vnitřně nenaplňují. Antoine je však již duševně dospělý muž, který svou povahu zná, tudíž si umí ze života vzít to lepší a netrápit se malichernostmi.

Adaptaci stejnojmenného románu Raye Bradburyho o společnosti, kde pro knihy není místo, nemohl režírovat nikdo povolanější než Francois Truffaut, který měl knihy rád skoro stejně jako filmy. Snímek 451° Fahrenheita divákovi ukazuje totalitní konzumní společnost budoucnosti, v níž panují přísná pravidla. Každý člověk, který projeví odklon od skupinového myšlení a tato pravidla poruší je zavržen. V tomto zřízení je zakázáno číst literaturu a požárníci, kteří kdysi likvidovali požáry, pálí knihy. Guy Montag patří mezi řadové hasiče a vzorně si plní svoje povinnosti. Jednoho dne se však ze zvědavosti rozhodne schovat si a přečíst knihu, kterou měl spálit. Po udání vlastní manželky se jeho role obrací a stává se štvancem.

Americká noc (1972), film ve filmu a film o filmu, je Truffautovým vyznáním lásky k vlastnímu řemeslu. S lehkou ironií s příslovečným francouzským šarmem jsou tu vykresleny poněkud spletité vztahy mezi herci se štábem, evokovány příhody z filmařského zákulisí, postižena vzrušující atmosféra natáčení, posedlost lidí, propadlých kouzlu celuloidového pásku. Truffaut nepopírá, že raději než hotové filmy má proces jejich vzniku, vytváření umělého světa. Ukázal jsem natáčení v poněkud luxusnějších podmínkách než v jakých obvykle pracuji (mimo 451° Fahrenheita, který vznikl v londýnském studiu). Většinou natáčím v reálu, tady jsem ukázal práci ve studiu, chtěl jsem udělat kompromis mezi Evropou a Amerikou a jestliže to Američanům připadá jako skromné natáčení, tak pro Francouze je tomu naopak.

Krátký film Antoine a Colette je druhým pokračováním příbehu o Antoinu Doinelovi v režii Francoise Truffauta. Film byl natočen v roce 1962 jako jeden z pětice krátkých filmů z cyklu "Láska ve dvaceti", jež byly natočeny pěti významnými režiséry z různých zemí. Film zachycuje hlavního hrdinu Antoina Doniela jako sedmnáctilého mladíka pracujícího pro Phillips, firmu která vyrábí dlouhohrající desky. Antoine žije sám v zařízeném pokoji v Place Clichy a většinu času tráví poslechem opery nebo s kamarádem ze školy Reném. Během návštevy akce Berlioz Music Programme potká gymnazistku Colette, do které se poprvé zamiluje. Colette je sice stejně stará jako on, ale narozdíl od Antoina má milující rodiče, se kterými stále ještě žije ve společné domácnosti. Antoine se s Colette opravdu spřátelí a i její rodiče se k němu začnou chovat, jakoby byl jejich vlastní syn. Jen Colette ho stále bere pouze jako kamaráda.

Po okupaci Paříže v roce 1940 je Lucas Steiner, majitel divadla Montmartre, nucen se kvůli svému židovskému původu skrývat. Všichni jsou přesvědčeni, že uprchl do svobodné zóny, ale skrývá se ve sklepě divadla. Vedení divadla se ujme jeho žena Marion, která zkouší novou hru podle manželových poznámek. Hra má název Ztracená a Marion v hlavní roli sekunduje nenapravitelný sukničkář Bernard Granger, který přišel z jiného divadla. V kritickém období se divadlo více než kdy jindy stává obrazem života: každý něco předstírá, hraje svou roli a nikdo nemůže nikomu věřit... (Česká televize)

Řada volně spojených příběhů a epizod popisujících mravní rozklad vyšších společenských kruhů kapitalistické Itálie. Ústřední postavou filmu je novinář Marcello, člověk v podstatě vážný a seriózní, který však při své práci poznal sladký život vyšší společnosti a podlehl mu. Stává se hrdinou erotických skandálů, divokých večírků ve vilách a zámcích, zvrhajících se v pitky a orgie, prohýřených nocí, po nichž přichází kalné ráno, odhalující rub tohoto života. Dva lidé by mu mohli pomoci v jeho současné duševní krizi: filozofující spisovatel Steiner a mladičká dívenka Paola.

Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG.

Cinephile slackers Franz and Arthur spend their days mimicking the antiheroes of Hollywood noirs and Westerns while pursuing the lovely Odile. The misfit trio upends convention at every turn, be it through choreographed dances in cafés or frolicsome romps through the Louvre. Eventually, their romantic view of outlaws pushes them to plan their own heist, but their inexperience may send them out in a blaze of glory -- which could be just what they want.

Film známých italských režisérů Maria Monicelliho, Ettoreho Scoly a Dina Risiho obsahuje jedenáct humorných, kritických někdy až trochu krutých črt, nahlížejících do současné italské společnosti a pranýřujících nešvary moderní doby. Zavádí diváky do nejrůznějších situací a jeho hlavním tématem jsou vzájemné lidské vztahy, tentokrát nahlížené z neobvyklého zorného úhlu. Pod povdchem zdánlivě bezúhonného a nezištného jednání protagonistů se náhle objevuje zrada, pokrytectví, sobectví a lhostejnost. Ostří satiry s příměsí černého humoru mnohdy přechází do polohy hořké tragikomedie. Kratičké příběhy - často spíše anekdoty, natočené s hlubokou znalostí lidí a současného světa.

Four prison inmates have been hatching a plan to literally dig out of jail when another prisoner, Claude Gaspard, is moved into their cell. They take a risk and share their plan with the newcomer. Over the course of three days, the prisoners and friends break through the concrete floor using a bed post and begin to make their way through the sewer system -- yet their escape is anything but assured.

Co znamená ten zvláštní sen samotářského profesora Borga v úvodu filmu? Tato scéna, k níž Bergmana inspiroval jeho vlastní sen, zatížená temnou symbolikou a surrealistickými záhrobními rekvizitami, jako by jednoznačně znamenala předpověď brzké smrti. Vše tomu nasvědčuje: vylidněné město, zastavený čas ve slepémciferníku hodin bez rafijí i Borgova vlastní živá mrtvola, která se na něj sápe z rakve. Avšak zpráva vyslaná snem je něčím víc: naléhavým vzkazem o neodčiněném dluhu, který musí Borg nejdřív splatit životu, než zemře. Sen tu funguje jako spouštějící signál k zahájení namáhavého sestupu do nitra na cestě k pravdivému sebepoznání a přehodnocení dosavadní existence.

V tomto filmu, jenž vznikl v době Bergmanovy těžké nemoci provázené tvůrčí krizí, se projevila jeho mimořádná citlivost vůči složitosti ženské psyché, kterou podrobil soustředěnému niternému průzkumu. Dotkl se přitom závažné otázky pravdy v umění a s tím související identity umělce - konkrétně herečky odmítající dál hrát umělé role na jevišti. Její únik od veřejné masky - "persony" se však stane jen dočasným přijetím jiné role. Ve filmovém ději se rozvíjí zvláštní vztah dvou rozdílných a zároveň v něčem podobných žen - herečky Elisabeth, která se rozhodla protestně mlčet, a její ošetřovatelky Almy, která naopak mluví ráda a svěřuje se jí. Obě představitelky režisér důvěrně znal - jednu jako svoji bývalou, druhou jako současnou partnerku. Tento fakt pronikl do pojetí rolí i do jejich zproblematizovaného ženství. Bergmanův osobní vztah k ženám vycházel z ambivalentního vztahu k vlastní matce, kterou obdivně uctíval jako nedostupný zbožňovaný idol.

Jedna noc a jeden dokonale připravený zločin. Julien Tavernier, bývalý důstojník cizinecké legie, využívá své zkušenosti v práci pro firmu, jejíž činnost je úzce spjata s politickými zájmy a surovinami. Je milencem manželky šéfa společnosti, se kterou se dohodnou, že jejího muže zavraždí. Zločin je dokonale připraven a vše vychází podle plánu, ale stačí jediná maličkost aby... Film Výtah na popraviště režiséra Louise Malla přináší divákům jedinečný filmový zážitek. Vypráví obrazem, atmosférou, hudbou a hereckou tváří tak, jak to dokáže jen málokterý film. V černobílém obraze klasika filmové kamery Henriho Decae prochází noční Paříží chladná Jeanne Moreauová za zvuků tesknivé hudby Milese Davise a připomíná nám, jakým čarovným způsobem dokáže film vyprávět.

Příběh Ethana Edwardse (jedna z nejlepších rolí Johna Waynea), který stráví několik let neúnavným pátráním po malé neteři unesené Komanči, nebyl v době svého vzniku plně doceněn (nemá např. jedinou nominaci na Oscara!!) a zaslouženého uznání se dočkal až s časovým odstupem.

Slavný film podle scénáře Sama Sheparda je pohledem evropského režiséra na americkou společnost a na rozpad jejích rodinných hodnot. Pouští bloudí vyčerpaný muž, který ztratil paměť i řeč. Čeká ho dlouhá cesta hledání sebe sama a na jejím konci bolestné smíření. oficiální text distributora

Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.

Twelve episodic tales in the life of a Parisian woman and her slow descent into prostitution.