"Osobnost poněkud odlišná od Wellese, Buňuela, Bergmana, Claira. Oproti jejich dlouhé tvorbě má za sebou teprve sedm let režijní práce, na rozdíl od nich nemá vyhlídky stát se klasikem sedmého umění. Jeho filmy poznamenává spontánní, živelné hledání nových možností, zkoušení nosnosti výrazových prostředků, neukončenost tvaru, kvas myšlenky, určitá nekázeň, což všechno se špatně slučuje s požadavky, jež bývají zpravidla kladeny na zralá, mistrovská díla." (Ljubomír Oliva)

Portrét filmové legendy... S nadsázkou lze tvrdit, že Belmonda zná každý. Možná má ale každý na mysli toho „svého“ Belmonda. Legendární francouzský herec má mnoho tváří a zazářil v mnoha oblíbených žánrech. Přestože na počátku své kariéry toužil po divadle, byl to právě film, který ho katapultoval mezi světové hvězdy. Hrál ve snímcích francouzské nové vlny, hrál v detektivkách a dobrodružných příbězích, je vynikajícím komediálním hercem. A především o velkém žánrovém rozpětí jeho tvorby bude dnešní dokument. Dozvíme se ale také například o Belmondově sporu s přítelem Alainem Delonem ohledně úvodních titulků filmu Borsalino, kde oba herci zazářili, leč Delon, který film navíc produkoval, našel fintu, jak upřednostnit své jméno. (Česká televize)

Paříž ve Francii během první světové války. Zatímco na bojištích denně umírají tisíce vojáků, Henri Landru, zdánlivě spořádaný obchodník s nábytkem, ženatý a otec čtyř dětí, neúnavně živí svou vlastní zlověstnou továrnu na smrt.

Básník zamilovaný do Smrti následuje svou nešťastnou ženu do podsvětí.

Portrét jednoho z nejvýznamnějších evropských filmových herců... Když v roce 1967 exceloval Lino Ventura vedle Alaina Delona ve skvělém filmu Dobrodruzi, bylo mu už osmačtyřicet let a měl za sebou celou řadu významných filmů včetně veleslavného Výtahu na popraviště (který vznikl deset let před Dobrodruhy). Přesto mu až tento snímek přinesl věhlas, slávu a fanynky, které se od té chvíle utápěly v pohledu jeho tmavých, velkých, smutných očích raději než v modři očí Delonových. Lino Ventura skrýval v těle drsného chlapa něžnou duši. Drsný musel být odmalička: poznal hlad, byl dítětem ulice. Narodil se v italské Parmě, ale od osmi let žil s matkou v Paříži. V mládí se věnoval zápasení, byl dokonce mistrem Evropy ve volném stylu. Po úrazu se už závodně žádnému sportu věnovat nemohl, sportovcem tělem i duší však zůstal do konce života. Ve filmech hrál od roku 1954 nepřetržitě, ke konci života už sám sobě povolil jen jeden film ročně, hodně si vybíral.

Bob žije jako kající se podvodník. Neustále je však ovládán neukojitelnou touhou po hře. Když se navíc zamiluje, nezbude mu nic jiného než přijmout nabídku na přepadení kasina. Melvillova první detailní studie zločincova charakteru je také jeho vstupem do světa komerčního filmu. (47th KVIFF)